Všude bylo vedro k zalknutí, jenom na hřbitově byl nezvyklí chlad. Za vysokou zdí až vrohu, byl hrob, jehož náhrobek upoutal pozornost všech těch, kteří našli na samí konec hřbitova s touhou najít něco zvláštního... Z mramorového náhrobku vyzařovala tvář dívky, která byla v době, jež náležela tato fotografie velmi štastná! její usměv byl krásný, jako by neznala nic jiného, než jen radost lásku a štěstí...
Před hrobem stál kluk a smutně koukal na náhrobek jež měl na svém záhlaví citát: Kdekoliv budeš, budeš-li chtít, najdeš mě vedle sebe! Tomu klukovy molo být tak 18let, ano byl to Chester!Stál tam ve stínu lip a v ruce držel kopretiny, hladil je a utíral si slzy, které mu proudem tekli po nádherných tvářích! Já stála v pozadí a s trochou svědomostí a velkou bolestí ho pozorovala!Stál tam velmi dlouho. A ani jednou se nepodíval ani neohlídl nikam jinam než na tu fotografii. Přistoupila jsem blíž abych na něj viděla on by ani nevnímal, kdybych na něj promluvila. Bylo mi divné že takový krásný kluk nejni nikde na plovárně, kde by ho jistě obletovalo mnoho dívek, a že tu stojí a po tvářích se mu vali slzy.Když jsem mu pohlédla na usta, tak něco povídal... ale nerozuměla jsem mu a nikdo nikde nebyl. Pak mě ale napadlo že ty něžná slova patří té neobyčejně krásnou dívku! A v tu chvílůi bych se nejraději někam ztratila. A nechtěla být svědkem té hrozné skutečnosti.
Chester položil na hrob květiny a zapálil svíčku Vytáhl z kapsi kapesník a utřel si slzy! A v tom mě uviděl...
nachvíli se zastavil a svíma nádhernýma očima se na mě podíval. Z jeho pohledy vyzačovala bolest. Zeptal se mě nepotřebuješ něco? nemohla jsem ze sebe dostat jediné slovo... a pak jsem řekla : promin já nechtěla! To nic odpověděl a začal vyprávět ten děsivý příběh...
Jmenovala se Sam, vlastně Samantha ale nikdo jí tak neříkal.Poznali jsme se na diskotéce... protancovali jsme celou noc... kamarádi se nám nabýdli, že nás odvezou kam budeme chtít... Nic jsme nenamítli a políbylise naposledy, opravdu naposled! Nasedli jsme do aut, a vezli nás domu, na křižovatce se auta rozdělila a každý jel jiným směrem. V noci mi zavolali z nemocnine že si mě pr¨řeje vidět těžce raněná dívka. Dlouho jsem běžel, bylo to jako zlý sen! Vběhl jsme do pokoje a tam ležela ona... Sam, měla vlasy od krve řekla mi že mě miluje a nechce s ejí odemě... ale že musí... potom mě doktoři vyhodili a já celou noc prochodil pod okny kde ležela, a nevěděl zda jwště žije... Zemřela až ráno na silné krvácení...
Celí měsíc jsem chodil na místa kde jsme spolu prožili ty nejhezčí zážitky! A ted chodím na jřbitov a nechci videt lidi. Ty jsi první s kterou se bavím...Tak ted už jdi a nech mě tu samotného řekl mi a já šla...
Ještě několikrát jsme se videli a pak musel na služební cestu... Zůstali jsme kamarády a nikdy nás nenapadlo být i něčím víc... Tak plynuli dny a měsíce ... Sam má ted na hrobě ty ejhezčí kopretiny odeme... je tomu právě měsíc, co se Chezz zabil v autě, snad schválně, nevim sama... je to pro něj ale vysvobozením.
Všude je vedro, jenom na hřbitově nezvyklí chlad, který je protkán bolstí. Sedím pod rozkvetlou lípou a oni tu leží vedle sebe, a jsou na věky spolu!!!