Chester postával venku a kouřil cigaretu. Nevěděl ,co si má s Robi počít. Ta křehká dívenka k němu včera přišla a pověděla mu o svých citech ,které k němu chová. Sám věděl ,jak láska může bolet ,proto jí nechtěl ublížit. Samanthu před rokem vůbec nezajímalo to ,co on cítí ,když mu jednoduše sdělila ,že už ho nemiluje. Už půl roku spala s jeho kamarádem ,sám se zajímal ,proč na to nepřišel ,proč byl ,k sakru tak zaslepený! ,,Ahoj!" přišla k němu Robi. Jediným cílem tohoto setkání pro ni bylo zjistit ,jak na tom Chester je. Zda je už schopný někoho milovat a kdyby ano ,mohla by to být ona? ,,Tak na co jsi přišel?" zeptala se a smetla si neposlušnou ofinu ,která jí stále padala přes oči. Nechala si ji schválně tak narůst ,aby na ní nikdo při pohledu do jejích oříškových očí nepoznal ,co si myslí. Chtěla se schovat přede všemi ,jen před Chesterem ne. Odvážně se mu zadívala do tváře ,která pro ni zářila tisíce mil daleko a pokud se usmál ,dokázal ,že létala. ,,Budu s tebou chodit." Řekl ,,Ale nic ti neslibuju. Nic neočekávej! Jsem ještě zničenej z toho ,jak se mnou zametla Sam." Řekl. Doufal ,že nepozná ,že se vlastně obává ,že by i on se mohl do ní zamilovat. Zakázal si cítit něco tak hrubého a hloupého jako je láska. Ta přeci neexistuje…
Večer ,když se po večeři všichni vraceli do tourbusu ji uchopil za ruku. Nebylo ani poznat ,že spolu vlastně chodí. Jen vedle sebe většinou tiše stáli a ona nic neočekávala. Robi zajiskřily oči ,ale nedala na sobě nic znát. Doufala ,že Chester na Sam zapomene a bude s ní. Že se do ní zamiluje ,ale taková slova vyslovující lásku nebo důvěru od něj od rozchodu se jeho ženou neslyšela. Nepoužíval je. Občas se jí zdálo ,že se mu hnusí zamilované dvojice ,které se na ulici líbají a ačkoliv ona si přála stát jen tak s Chesterem a obímat se ,on to nechtěl. Odvracel hlavu s nechutí a schválně machroval. Jen aby zahnal svou slabost. ,,Tak já už půjdu." Řekla ,když se měli rozloučit. ,,Hm.. A nechceš jít třeba na chvíli dovnitř?" zpytavě se na něj podívala. Že by vážně chtěl ,aby šla nebo to udělal jen ze slušnosti? Chester takový nebyl. Nikdy nedělal věci ,které sám nechtěl a ani si nedokázal nic vnutit. Byl sám sebou. Vešla dovnitř. I když tam byli i ostatní zábava ihned začala váznout ,jakmile se tam objevila. Kluci ji neměli rádi. Obviňovali ji ,že tajně poskytuje rozhovory a fotografie o nich bulvárním časopisům ,ale o tom ona neměla ani potuchy. Posadila se vedle něho a jen si povídali. Milovala ,když jí o sobě vyprávěl a říkal ,čím vším prošel. On sám si vlastně uvědomoval ,že Robi nikdy mluvit moc neslyšel ,ale přesto se mu s ní povídalo skvěle ,protože ona byla výmečná. Poslouchala ty jeho žvásty klidně celé hodiny a nikdy u ní nezpozoroval nic jiného než zájem a radost. Dokázala mu naslouchat a právě to potřeboval nejvíce ,když ho Samantha opustila. Jak jen to mohla udělat?!
S Cheterem chodila už měsíc. Nic neočekávala a možná proto ji překvapoval. Nechtěla po něm nic ,sám si rozmýšlel jestli ji ještě vidět chce nebo nikoliv. Když na něj čekala v šatně po vystoupení ,Brad nakoukl do dveří. ,,Chazzy přijde za chvíli ještě se sprchuje." ,,Aha a ty se sprchovat nebudeš?" ,,Si se zbláznila ,ne?!" zoufal a ručníkem si sušil upocené vlasy. ,,Jasně ,ať si špína užije ,že jo Brade." ,,Co říkáš? Já tě neslyšel.." ,,Ale nic ,jen si tak kecám pro sebe." Usmála se. Do dveří vešel Chester. ,,Ahoj!" zamumlal a dal jí polibek na ústa. Rozechvělo ji to ,to je poprvé ,co ji políbil ,co se jí vlastně dotknul jinak ,než jako kamarád! Trochu ji to zaskočilo a když si sedl vedle ní a hned jí obejmul ,byla v šoku ještě víc! Co se stalo? Chester nevěděl na co myslí. Sám byl ze svého chování trochu nesvůj ,ale když poznal ,že ona proti tomu neklade žádný odpor ,zůstal v klidu. Potřeboval někoho cítit vedle sebe ,aby ho pohladil ,řekl mu ,že mu na něm záleží. Nikdy mu to nepřipadalo tak potřebné ,dokud to neztratil. Robi mu byla blízko. Blíž než si přál a když už se k ní tak přitulil ,bylo mu najednou krásně. Ani netušil ,co s ním její blízkost udělá ,ale dokonale mu zamotala hlavu. Obejmula ho kolem pasu a těkavě přelétávala očima po místnosti. Připadala si tak nesvá ,nikdy od Chazze žádný něžnosti nezažila a teď se k ní lísal ,div ji neumačkal. Políbil ji do vlasů ,ani si nevšimla ,že se Brad vytratil. Zůstali v šatně úplně sami. Zatímco ona snad ani nedýchala ,Chester si dodával odvahu vyzkoušet něco víc. O sex mu nešlo ,měl by kohokoliv kdykoliv, tady šlo o city! V noci už kvůli Robi nemohl kolikrát spát ,tak přemýšlel. Trocha tý hrubosti ,lásky mu přece neublíží. Jen maličko přiblížit se k ní ,aby ho měl zas někdo doopravdy rád. Ale co ,když mu ublíží?! Na to ted nemyslel. Polibky mapoval její tvář a čekal ,až se otočí. Když se k tomu neměla ,vzal ji za bradu a něžně otočil k sobě. Otevřela oči a zadívala se na něj. Chvíli jen tak ohromeně zíral do jejích očí ,které mu připadali nesmírně tajemné a pak ji políbil. Jen tak lehce na rty. Nechtěl žádný orgie v jejích ústech ,kde by ji mučil svým jazykem. Jen potřeboval ,aby mu dokázala ,že pro ni něco znamená.
Procházeli se ruku v ruce po parku. Na zemi šustilo popadané listí a mezi ním se přelévaly kaluže. Bylo mu dobře. Byl někomu blízko ,blíž než si umanul. Zas začínal cítit ,jak mu tluče srdce. Robi se zatřásla. ,,Je ti zima?" zajímal se starostlivě. Chtěl ,aby jí bylo skvěle ,udělal by pro to cokoliv. Tlukot srdce sílil. Snad pro její oříškové oči si sundal košili a přehodil ji ležérně přes ní. Ona se s vděkem ohlédla a usmála. Srdce mu začalo bušit ještě víc. Nikdy si neuvědomoval ,jak krásná může být radost z jediného úsměvu. A když se k němu naklonila zachumlaná do jeho košile a pohladila ho ,ucítil ,jaké je štěstí z jednoho pohlazení. Nestačilo mu to. Byl nenasytný a nejraději by se jí dotýkal stále. I ona toužila po jeho dotyku a tak ani neprotestovala ,když ji začal hladit po tváři. Později se k ní naklonil a políbil ji. Nyní byl jeho polibek vroucnější ,bylo to jako teplo ,které ji pohladilo. Se Sam se taky takhle líbal ,ale později už nikdy necítil ,to co teď. Jako by mu jeho něhu opětovala. Jako by jejich láska byla na začátku. Odtrhl se. Nechtěl se zamilovat. Ne ,když v Robi našel tak skvělou přítelkyni. Trochu ji to zklamalo. Pomalu tála v jeho obětí ,když se odtáhl. Mlčky stáli vedle sebe a hleděli na listy ,které se mihotaly při nárazu větru. Chester si připadal jako oni. Život do něj nešetrně strká a ukazuje mu ty nejobtížnější stezky ,kterými se má vydat. Nejdříve jeho otec. Tolik k němu vzhlížel a on ho urážel. Smál se mu ,že se chová jako dívka ,když ukazuje slzy. Od té doby si zakázal plakat ,ale to povolilo ,když se jeho rodiče rozvedli. Našel někoho o kom si myslel ,že je jeho přítel a on ho využil a odhodil. Tolik ho bolí jen pomyšlení ,na to co si prožil ,ale když to řekne Robi ,je mu líp. Protože ona mu skutečně naslouchá. Takový dar snad měla už jen jeho matka ,ale té se nikdy nesvěřoval ,hlavně ne se svými drogovými výlety do neznáma. Svět byl jedna velká hra ,bud vyhráváš nebo jsi na mizině. Dříve se ho držely těžké prohry ,pak to skončilo ,našel svou lásku ,našel Sam a byl by s ní žil štastně dál ,kdyby ona se neodvrátila. Takovou ránu ,co mu uštědřila se nepodařilo nikomu.
Tisíce fanynek stálo pod podiem a křičelo jeho písně. Patřily Sam ,jeho ženě ,která zmizela stejně rychle jako se objevila. Bolestně stál na podiu a poslouchal skandující fanoušky. Popadla ho zlost. On ve svých písničkách zpívá o svém utrpení a oni to nechápou. Berou to jako hudební senzaci ,která se nikdy nevyjeví pravdivě. Chtělo se mu řvát. ,,Já to prožil! Mlčte!" ale nehnul se z místa. Jeho pohled těkal do ztracena davu ,až zachytil Robi. Chápavost v jejích očích ho odrovnala. Jako by soucítila s ním ,celou tu bolest o které zpívá prožívala také. Co vlastně věděl o jejím životě? Shrne-li se to: Nic. V té době si uvědomil ,že se možná dostal až příliš daleko. Že už možná není úniku. Záleželo mu na ní ,snad se i zamiloval. Poprvé po dlouhé době toužil být znovu zamilovaný. Vznášet se v obětí lásky a nelámat si s ničím hlavu. Dav přestal řvát. To děsivé ticho ho zahrnulo ,jako tenkrát ta nicotná tma. Mohl by se propadnout až na dno svých vzpomínek ,kdyby ho její oči neprobouzely k životu. Zamiloval se? Může být štastný ,pokud ho Robi nezklame? Existuje pro něj vůbec štěstí?
Kapky deště prší z nebe a bubnují do okenních tabulek skla. Vždy ,když nebe plakalo ,trpěl s ním ,ale nyní ,když se vedle něho choulí Robi ,nevnímá to. Lehce se na něj usmála. Jen tak seděli vedle sebe a dívali se na film. Nevěděl o čem je. Vnímal všechno ,co se týkal Robi ,zbytek jako by neexistoval. Ona se snažila zůstat v klidu a pozorovat dění v televizi ,ale po každé ,když se na něj podívala měl oči jen pro ni. Byl to zvláštní pocit ,že člověk ,od kterého nemá nic očekávat ji zahrnuje něhou a opravdu dělá neočekávané věci. Možná proto jí to přijde krásnější ,když stojí venku drží se za ruce a zamilovaně si hledí do očí. Jako ty dvojice ,kterým vždy jen záviděla. Ale on do ní zamilovaný není.. Líbají se a Chester neodvrací hlavu a nemluví o Samanthě. Robi doufala ,že na ni zapomněl. Den za dnem se jí jeho srdce přisouvalo blíž ,odhaloval své touhy a nechal ji je plnit. Někdy se až zalekla ,jaká nesmírná něha a pozornost se v tak bouřlivém člověku ,plném hořkosti a zloby ,vzala. Chester nikdy nebyl takový jaký vypadal na pohled ,ale to jí došlo až ,když jí poprvé oznámil ,že se do ni zamiloval. V tu chvíli dostala strach. Mohla by té jemné citlivé bytosti ublížit. Začala se odvracet. Byl u vytržení a začínal si zoufat. Co provedl tak strašného? Držel si hlavu v dlaních a snažil se myslet na slib ,který si dal. Už nikdy nebude plakat! ,,Rokeři přece nepláčou.." říkal si v duchu a po jeho tvářích stékaly slzy. Znovu ho podvedli! Chtěl jí dát své srdce ,ale ho najednou nechce! Nerozuměl té změně. Netušil ,že za tím je skrytá obava ,že by mu taky mohla ublížit. Nechtěla a přesto ubližovala.
,,Robi.. Chtěl bych s tebou mluvit!" řekl rázně ,ale ve skrytu duše se bál. Vzal ji za ruku a odtáhl k nejbližšímu místu ,kde mohli být sami. ,,Co se s tebou děje?" zeptal se a snažil se jí zadívat do očí. Uhýbala. Pohled jí zastínila její ofina ,díky které se schovává před světem. Nyní její svět představoval Chester. Potřebovala se u něj ohřát od jeho nesmírné lásky. Chtěla na své tváři cítit ty ostýchavé polibky a jeho ruce ,které by uspěchaně křižovaly po jejím těle. Odhrnul jí vlasy z očí a chytil jí za tvář. ,,Proč se mi vyhýbáš?" zašeptal medovým hlasem. Jeho oči byly plné smutku ,cítila ,že je neštastný. Neštastný z její lásky. Srdce jí krvácelo ,ale ona se jen odvrátila. ,,Říkal jsi ,že nemám nic očekávat." ,,Ale už se to změnilo..Potřebuju tě. Slíbila jsi ,že mi neublížíš!" zoufal. Při těchto slovech se zarazil. Sam by se mu vysmála ,ale Robi to dojmulo. Přišla blíž a vzala ho za ruce. ,,Co se děje?" stál tam a čekal ,co mu řekne. Zraňovala ho čím dál víc. Nejdříve po něm toužila a když jí vyhověl ,odhodila ho daleko od sebe. Jako kámen ,který už nikdy nechce vidět. Uchopit ,pohladit.. Jako kámen ,ale ten alespon nemá srdce. ,,Existuje mez ,kam kamenem nedohodíš.." řekl tiše. Snad pochopila. ,,Nechci ti ublížit." ,,Tak buď se mnou.." zaškemral. Přivinula se k němu a nechala se hýčkat v jeho náručí.
Existuje místo ,kde na konec nedohlédneš a přivodí ti šok ,kterému se neubráníš. Zkus se někdy podívat za sebe a uvidíš je. Stojí tam a drží se za ruce ,jako dva zamilovaní obklopeni trápením. To je to místo ,kam kamenem nedohodíš. Smíš jen pozorovat a trápit se ,když jeden z nich zklame.