Zase jsem se podíval otevřeným oknem o ulice a ucítil závan své poznamenané úzkosti.Nedokázal jsem si odepřít tu možnost vypít si svou minulost do detailů.Ale ty ses odvrátila a mě začali týrat myšlenky na mé zklamání.Marně se bráním pochybným slovům,co se nesou z ulice a zžírají mě zaživa.Opovrhují mnou a já jim nedokáži odporovat.Bojím se zavřít oči a odvrátit se od všech těch lží,co se linou kolem mne.Zpozoroval jsem,že odstupuji od okna,ale vítr neproniknutelně zastínil všechny mé touhy.Lehkost jakou jsem dříve cítil jsem ztratil v domění,že už ji nikdy nenajdu.Mé představy nezastírají porážku mé osobnosti a nedokáží se rozloučit s možností mlčet.Na vše klesly stíny nevysovených slov,co prahnou po mé zločinosti.Proto jsem se schoval sám do sebe a nemožné se stává možným.Mám strach ...