Je to jako když se zastaví srdce a krev vám přestane pulzovat v žilách. Mozek není schopen přijímat jiné informace než to, co vám způsobilo skoro smrtelný šok. Sedím na jeho posteli v tourbusu, nepřítomně zírám do země a v hlavě mi pořád dokola zní jedna věta, jejíž obsah mi stále nedochází. Jak mi tohle mohl udělat? Pořád nemůžu pochopit, jak mi to dokázal říct. Ještě chvíli předtím, jsme se tady milovali a on mi pak klidně oznámí: "Nemá to mezi námi cenu, pro mě je teď nejdůležitější kariéra, nejsem připravenej na vážnější vztah, promiň." Když mi tohle řekl, zamotala se mi hlava, až jsem myslela, že omdlím. Ztěžka jsem se posadila na postel a on bez jediného slova odešel. A tak tu stále sedím a jsem tím tak zaskočená, že ani nemůžu brečet. Po nekonečně dlouhé době, vlastně ani nevím, jestli je to dlouhá doba, protože čas se pro mě zastavil a scvrkl se do něčeho nepodstatného a naprosto nedůležitého, se nějak dostanu z tourbusu do slunečného a parného dne. Zahlédnu ho opodál, jak se zrovna ochotně podepisuje skupince fanynek, které ho kolem dokola obklopují a házejí na něj vyzývavé pohledy a úsměvy. V bílém tílku a béžových kalhotách s těžkým páskem mu to děsně sluší. Všechno dokreslují jeho rozčepýřené světlé vlasy. Piercing s drobnými kamínky, který má ve rtu a kterým mě ještě včera dráždil na intimních místech, teď září v jeho úsměvu a jeho potetované tělo, které jsem ještě před chvíli líbala a laskala jazykem, teď osahávají ty kačeny kolem něho. Opustil mé tělo stejně rychle, jako ho navštívil, uvědomím si. Na začátku Oz-festu jsem taky patřila mezi fanynky hltající ho očima a slintající při pohledu na něj. Když si mě všimnul, nemohla jsem tomu uvěřit a vznášela se v sedmém nebi. Choval se ke mně hezky, ale už po třech dnech mu polibky přestaly stačit. Byla jsem z něho tak mimo, že jsem mu dovolila, ať si se mnou dělá, co chce. Přesto to stále bylo pěkný. A pak blesk z čistého nebe a já se zase mohu počítat do davu těch dychtících slepic. Proč jim najednou nadávám do kačen a slepic, když jsem se ještě nedávno chovala jako ony? Asi jsem zjistila, jak je to trapný a že Chester to považuje jen jako zpestření nudného pobytu na Oz-festu. Dělá mu dobře, když ho obletujou a přitom si myslí, jako jsou blbý. Poplete jim hlavu, vyspí se s nimi a pak je pustí k vodě, jako mě a zase nanovo. Vlastně si za to můžu sama, nemůže si vážit holky natož se do ní zamilovat, když mu všechno dovolí a po třech dnech nebo i dřív, před ním roztáhne nohy. Má nás jen jako panenky na hraní. Udělej mi tohle nebo tamto a my poslušně plníme každé jeho přání. Až teď si uvědomím, jak jsem byla hloupá a naivní. Dost pozdě. Ušklíbnu se v duchu. Ale s tím je teď konec, i když jsem do něj stále zamilovaná, už si před ním nemíním sednout na zadek. Bude mít možnost poznat mou pravou tvář. Už nebudu ta rozklepaná putička, co se třásla na každý jeho pohled a dotek.
Je večer. Areál pomalu utichá. Skončil další den a zítra začne všechno na novo. Utahaní fanoušci se vrací do svých stanů za plotem. Procházím se a snažím se velkým obloukem vyhýbat zamilovaným dvojicím. Na jednu vášnivě se líbající přeci jen narazím. Dívka namáčknutá na hrubé studené zdi, jistě nesténá jen vzrušením, jako spíš bolestí. Klukovi, který se na ní tlačí čím dál víc, je to očividně jedno a dál si na ní uspokojuje svý potřeby. Chvíli nehybně stojím a civím na ně. Kluk se od ní náhle odtrhne a já ve svitu lampy uvidím zatřpytění na jeho dolním rtu. Jak daleko se dostanou, to už nevím. Přes slzy, které se mi proti mé vůli a předsevzetím hrnou do očí, nějak doklopýtám až k východu areálu…a tam do někoho zprudka vrazím. "Pardon." Dostanu ze sebe a chci pokračovat dál, když mě chytí za ruku. "Sue? Stalo se něco?" I když skoro nic nevidím, poznám ho podle hlasu. Rychle si utírám slzy. "Ne, jen taková hloupost. Nedělej si starosti." "Jak si nemám dělat starosti, když vypadáš takhle." Řekne. "Pojď, půjdeme k nám, kluci tam nebudou." Odhodlání, někam daleko utýct, ze mě vyprchá a já se nechám odvést za ruku jako malé dítě. Pak je znovu zahlédnu a zarazím se. Mike se na mě nechápavě podívá. "Tam ne." škytnu. Otočí se a všechno mu dojde. "Obejdeme to zezadu, jo?" Tupě přikývnu.
Sedím v tourbusu, piju čaj, co mi Mike uvařil a pomalu se uklidňuju. "Chtěl jsem ti to říct, ale ty by jsi mi stejně nevěřila." Prolomí ticho. "Byla jsem blbá." "To ne…jenom zamilovaná…a asi hodně." "Nikdy jsem se s ním neměla vyspat. Ne po tak krátký době….myslela jsem si, že je to fajn kluk, ale fajn kluk by to po holce takhle brzo nikdy nechtěl. Teď to vím, jenže až teď." Vzdychnu. "Chaz je skvělej kluk, ale v tomhle by potřeboval dostat na rypák." Řekne Mike. Pak mě náhle uchopí za ruku: "Sue?" "Hm…" zvednu k němu hlavu. "Chci abys věděla, že pokud budeš cokoliv potřebovat, můžeš se mnou vždycky počítat." Vděčně se na něho usměji: "Díky Mikeu." V tom se dveře tourbusu otevřou a dovnitř se jako velká voda přižene Chaz. Při pohledu na naši o něco důvěrnější dvojici, držící se za ruce, se trochu zarazí. Vyprostím se z Mikeova sevření a znovu se natáhnu pro hrníček se čajem. Neudělám to však zprudka a rychle, aby si mohl myslet, že nechci, aby to viděl. "Neruším?" ušklíbne se, když se trochu probere a jde k ledničce s pitím. Je malinko rozcuchaný, jak ho ta křehulka mačkala, ale na přitažlivosti mu to nijak neubírá. Právě naopak. Susan! Okřiknu se v duchu. Silou odlepím oči od jeho opálených zad a zvednu se. "Už půjdu Mikeu. Ještě jednou díky. Uvidíme se zítra. Ahoj." "Nemáš zač. Ahoj Sue." Usměje se na mě. Ve dveřích se otočím a nabodnu se na Chazův jiskřivý pohled. Ihned trhne hlavou a opět se zadívá do ledničky. Vyjdu ven a pomalu se loudám do kempu za holkama.
Vzbudím se už kolem osmé. I když je celkem brzo, venku už to žije. Soukám se ze stanu a na předním dílu objevím přidělaný lístek se vzkazem: ČEKÁM TĚ U TOURBUSU. L.
L? Nechápu. Pak mi to dojde. No jasně Linkin, jenže který? Cestou o tom přemýšlím. Nejspíš to bude Mike, i když bych byla radši, kdyby to byl…Chaz? Zastavím se a zírám. Vážně tam stojí. Je ke mně otočený zády, takže ho můžu propalovat hladovým pohledem, aniž by mě uviděl. Dnes má černé kalhoty s nezbytným řetězem na straně. Nemá tričko ani tílko, což mi způsobuje vzrušivé trnutí v žaludeční oblasti. Z jeho zad se na mě šklebí dva velcí draci. Můj pohled je asi tak intenzivní, že ho nejspíš vycítí a už se chce otočit, když oba uslyšíme. "Susan?" Trhnu sebou. "Ahoj Mikeu." Zdravím ho. Chester otočí hlavu na opačnou stranu než chtěl a pozoruje nás. "Našla jsi lístek?" ptá se mě Mike. Přikývnu. Takže to nebyl Chester. Vzdychnu v duchu. Ty chudinko, ten už si na tebe ani nevzpomene. Směje se mi mé vnitřní já. "Fajn, takže tě zvu na snídani." "Skvělý." Vykouzlím na tváři zářivý úsměv, aby Chaz viděl. "Tak jdeme." Zařadím se vedle Mikea a už si to míříme do malé restaurace přímo v areálu.
Nastávající večer na mě padne jako těžká deka. Mám pocit, že se každou chvíli udusím. Je mi tak strašně smutno a teskno. Pořád na něj musím myslet, i když si to tisíckrát zakazuju a snažím se dělat něco, při čem bych se zbavila těch myšlenek a bolestivých vzpomínek. Jenže, dneska to moc nezabírá. Dole je živo. Chystá se koncert Linkinů. I když mě Mike přemlouval, ať určitě přijdu, nemám na to jaksi sílu. Sednu si před stan a sleduju veškeré dění odtud. Až sem jsou slyšet všechny písničky a Chesterův úžasný hlas. Dostanu se do takovýho stádia, že bulím při každých jemnějších partiích písně, kdy se jeho hlas mění v konejšivý a úplně celou mě prostupuje. Teď už řvu jak želva a rozmazávám si líčidla po tvářích. Nakonec musím jít do umývárny, abych si omyla obličej, protože jsem celá napuchlá a začnou mě pálit oči. Dostanu na sebe vztek. Kde jsou moje předsevzetí, že už z něj nebudu takhle vyklepaná? Znovu se nalíčím a upravím, obléknu si černé minišaty a se sebevědomím, které sahá až do nebeských výšin (ale je těžce předstírané) a s tváří jako ze žuly, se přemístím do areálu. Koncert právě končí. Fanoušci šílí a nahlas projevují své sympatie. Akorát narazím na uřícené kluky, vracející se z pódia. "Susan." Zavolá na mě Mike a už zdálky se usmívá. "To je fajn, že jsi přišla." "Hm, tobě to dneska ale sluší." Řekne Joe. "Takhle jsi se dřív neoblíkala." Dodá Phoenix. "Neměla jsem důvod." Odpovím a po straně mrknu na Chestera, co tomu říká. Je na něm vidět, že se mu má odpověď moc nelíbí. Přesně to jsem chtěla. Kluci si jdou dát sprchu, kromě Brada (samozřejmě;), a já na ně mezitím čekám v busu. Nezůstanu však v přední části, ale projdu ho až dozadu a pohledem hladím všechny Chesterovi věci, válející se snad úplně všude. U jeho postele najdu krabičku kondomů. Vezmu ji do ruky a otevřu. Je prázdná. Jistě jsem nebyla jediná, kdo okusil tuhle postel. Na řase mi skane slza. Rychle si jí utřu a hodím krabičku tam, kde byla. "Mám jich ještě dost." Uslyším za sebou známý hlas. Cuknu sebou a otočím se. "Oz-fest ještě nekončí, budou se ti hodit." "Myslel jsem pro tebe." Pousměje se. "Nemám zájem." Řeknu ledově. Přistoupí ke mně a položí mi ruce na boky. Nahne se k mému uchu: "Dneska jsi vážně strašně přitažlivá." Zašeptá. "A krásně voníš." Dodá. Odstrčím jeho ruce, i když mě jeho doteky přímo pálí. "Dej mi pokoj." Řeknu a chci kolem něho projít. Chytne mě za paži, zkroutí mi ruce za zády a namáčkne na zeď. "Pusť mě." Snažím se mu vzepřít, ale drží mě moc pevně. Ďábelsky se na mě usměje a začne mě líbat na krku. Můj odpor slábne, tohle mi nesmí dělat nebo mu zase podlehnu. "Pusť." Zašeptám. Ponižuje mě to, ale zároveň se mi to hrozně líbí. "Ještě pořád chceš, abych tě nechal na pokoji?" zeptá se mě ochraptělým hlasem, sklouzává svými rty níž a začíná si přede mnou klekat. "Nech mě." Snažím se, ale on se jen usmívá. Pak se náhle trochu zvedne, chytí mě a hodí na postel. V tom se proberu. Přece se s ním zase nevyspím? Co to proboha dělám? Lehne si na mě a rukou mi jede po nahém stehnu výš pod šaty. "Nesahej na mě." Řeknu rozhodně. Zarazí se. Tahle reakce ho překvapila. "Neříkej, že to se mnou nechceš." řekne podrážděně "Nechci, protože…." Nedopovím. "No?" pobídne mě. "Protože se mi hnusíš." Vyštěknu. Cítím jak jeho touha pomalu opadává. Tohle určitě nečekal. Pomalu ze mě vstane, hodí po mě zvláštním pohledem a odejde. Je to jako tenkrát, akorát s tím rozdílem, že tentokrát jsem mu zasadila ránu já, i když nevěřím, že ho to nějak vzalo.
Popíjím kolu, poslouchám Deftones, který hrajou kousek od nás a příval Mikeových slov, sedícího naproti mně, vůbec nevnímám. V myšlenkách se vracím zpátky do tourbusu a všechny ty pocity, co jsem cítila prožívám znovu. "Ty ho máš ještě pořád ráda, viď?" Přistiženě sebou trhnu. "Máš, že jo?" Sklopím hlavu a přikývnu: "Strašně moc." Mike vzdychne. Podívám se na něj a on se na mě smutně usměje. "Takže nemá cenu, abych se snažil, co?" Znovu se na něho podívám, ale teď dost nechápavě. "Neříkej, že sis toho ještě nevšimla." Pousměje se. Všimla, prolétne mi hlavou, nahlas však řeknu: "Mikeu, ty seš moc hezkej a skvělej kluk, ale pochop, já….teď ještě nemůžu….teď je…." "…na prvním místě Chazzy, co?" doplní mě. Kývnu, ale do očí se mu nepodívám, prostě nemůžu.
Ještě ve stanu si vybavuju Chazovy doteky a polibky a jsem z toho tak rozrušená, že ani nemůžu usnout. Mapuju svoje tělo, tam, kde se mě dotýkal a představuju si, že to jsou jeho ruce. Jsem dobře vybrakovaná, fakt. Nakonec to už nevydržím a jdu se projít, abych trochu schladila svou rozvášněnost. Je celkem pozdě, v areálu zůstali jen ti největší nadšenci, mezi nima i moje parta, se kterou jsem sem přijela. Všimnou si mě a volají na mě ať jdu za nimi. Proč ne? Stejně nemám, co dělat. "Ahoj Sue." Vítají mě vesele. "Poslední dobou se nějak míjíme." Říká Jack. "Nějak jsem neměla čas." Vymlouvám se. "Chaz ti dává zabrat, co?" směje se. "To jo." Odpovím, ale je to úplně jiný zabíraní, než si oni myslí. Hned mi nalijí plnou skleničku nějakýho alkoholu. Sednu si k nim a už po třech těch skleničkách mám skvělou náladu. V jednom kuse se směju a je mi vážně nádherně. Nějaká amatérská kapela si půjčila na hodinu pódium a teď tu hraje ploužáky. Tenhle styl hudby nemám moc ráda, ale když mě Alex vyzve k tanci, jsem za ně vděčná, protože na něco rychlejšího bych se, díky posilnění alkoholem, nevzmohla. Pevně mě k sobě přivine a rukama osahává mé pozadí. Obtočím se mu jako had okolo krku a když se nahne a začne mě dobyvačně líbat, chci uhnout, ale mé tělo tak touží po fyzické lásce, že mu je náležitě oplácím. Jeho vzrušení mě tlačí do břicha a on mě zve k sobě do stanu. A já….souhlasím! Odtrhneme se od sebe a chceme jít za ostatními, když náhle kousek od nás uvidím Chaze, jak nás upřeně pozoruje. Musel vidět všechno, uvědomím si a mám ještě lepší náladu. Všichni na něj volaj, ať si jde k nám sednout. Přijde tedy blíž a když mě vidí, jak do sebe celá vysmátá leju další skleničku podezřelé tekutiny, řekne: "Už bys neměla pít." Usměju se na něj: "Nemusíš mě hlídat taťko, už jsem velká holka." Pak se podívám po ostatních: "Tak se tady mějte, já už půjdu." "Doprovodím tě." Nabídne mi Alex. Předtím než odejdeme, mě Chaz chytí za ruku. "Seš si jistá tím, co děláš?" Vytrhnu se mu: "Naprosto. Proč bych si taky nemohla dopřát trochu sexu?" "Mohla bys se mnou." Řekne a zase se na mě tak zvláštně dívá. "Z toho už jsem dávno vyrostla." Prsknu. Vypadá to, že jsem ho tím ranila, pustí mě a vrátí se k ostatním. Stále mě však pozoruje a mě to šíleně znervózňuje. Naštěstí mě Alex uchopí za ruku a konečně se dostaneme z jeho zorného úhlu.
Skoro nahá ležím na spacáku a Alex mi funí do ucha. Nějak se mi to celý hnusí. Najednou přestane. "Co je?" zeptám se. "Nemůžu…prostě nemůžu, kurva." Zakleje. Podívám se na něj. "Celou dobu bylo všechno O.K. a teď nějak stávkuje nebo co." Ani netuší, jak strašně se mi uleví. Vždyť já jsem to celou dobu vůbec nechtěla. Chci to, ale s Chazem, sakra! "To neva, Ali." Uklidňuju ho. Zamračeně se ke mně otočí zády a za chvíli usne jako špalek. Nechci tady zůstat už ani minutu, rychle se obleču a vypadnu na čerstvej vzduch. Pomalu se šourám ke svýmu stanu. Alkohol ze mě skoro vyprchal a já si čím dál víc uvědomuju, jakou kravinu bych to byla udělala, kdyby Alex mohl. Už jen to, jak jsem o něho třela byla blbost nejvyššího kalibru. Bože, já jsem přece taková husa.
Chazovi se rozhodnu vyhejbat co největším obloukem. Štěstí mi opravdu přeje, ušklíbnu se, když ho hned ráno potkám a už nemám čas někam zmizet. "Tak jak jste si to užili?" Nasadí svůj ironický obličej. "Skvěle." Vrátím mu škleb. Přitiskne se důvěrně na mě: "Nevěřím ti." Zarazím se, že by něco věděl? Zíráme si z naprosté blízkosti do očí a já se mám co dělat, abych si udržela tvář bez zájmu. Uvnitř totiž celá plesám z jeho nenadálé blízkosti. Cítím, že ani moje blízkost ho nenechávám chladným. Srdce mi splašeně duní a já musím zrychleně dýchat. Určitě to na mě pozná, trochu se usměje, se zavřenýma očima mě jemně políbí na ústa a pustí mě. Stojím tam dobře ještě čtvrt hodiny, než se z toho trochu seberu a pak přijde další šok. "Ani tam nechoď." Řekne mi Lucy. "Kam nemám chodit?" jsem ještě trochu mimo. "Do tourbusu." "Proč?" "Přijela jeho manželka ….a je těhotná, bacha na ni….načapala nás, když jsem ho zrovna sváděla." Řekne a rychle zmizí. Cože? Chester má manželku? A čekají spolu dítě? Tohle je na mě už moc silný kafe. Musím si chvíli sednout. Že je to děvkař, to vím, ale že dokáže úplně v klidu podvádět svou manželku, natož ještě když je těhotná! A ještě před chvílí se tu na mě klidně mačkal. Zvednu se a chci se vrátit do stanu, když jí uvidím. Určitě je to ona, je jinej typ než já, o něco menší a na rozdíl ode mě má černé vlasy na ramena. Co mě ale dodělá je pohled na její letní šaty pod kterými se jí viditelně rýsuje kulaté bříško. Se slzami v očích se rozběhnu pryč, ve stanu padnu na spacák a nahlas se rozeřvu.
Večer mě parta vytáhne na koncík Kornů. Čumím na pódium bez sebemenšího zájmu a před očima mám pořád Chesterovu manželku. Náhle uslyším, že někdo říká Chazovo jméno. Trochu zaostřím na zpěváka skupiny Korn, až doteď jsem civěla skrz něj, a uvidím za ním blonďatou rozčepýřenou hlavu. Sakra, tohle mě taky mohlo napadnout. Pozval si Chaze jako hosta, budou spolu zpívat poslední písničku. Když mě uvidí v davu lidí, po celou písničku ze mě nespustí oči. Mám chuť odejít, ale….nemám jaksi dost síly odtrhnout se od jeho čokoládového pohledu. Když však dozpívají, Chester něco řekne zpěvákovi Kornů, ten přikývne, něco řekne klukům ze svý kapely a zmizí pryč. "Tak a teď poslední písnička, takový dárek ode mě pro vás, aby tahle noc skončila něčím úžasným…." "Sexem!!!" zařve z první řady kluk s dredy, až se všichni musíme smát. "Třeba." usměje se Chaz. "…a pak by to byl ještě vzkaz pro jednoho člověka, na kterým mě moc záleží," řekne a stále mě propaluje pohledem, "…..ale ona mě od sebe odstrkuje…..takže píseň PUSHING ME AWAY!" Dav zajásá a začne zpívat. Nevím, co si o tom mám myslet….je ta písnička pro jeho manželku?…jestli ano, tak proč se dívá na mě…..a jestli je pro mě, tak…..není možný, aby mu na mě záleželo, tomu se jen těžko dá uvěřit….a jestli je to tak, jak říká,….co potom jeho žena?…..mám v hlavě neuvěřitelnej zmatek, přesto ten náš oční kontakt nepřeruším, ale když dozpívá a lidí řvou a chtějí víc….seberu se, protlačím se k východu a uteču pryč……
Sedím na louce kousek od areálu a pozoruju hvězdy. Už ho nechci nikdy vidět, ale na druhou stranu si nepřeju nic jiného. Jsem ztracený případ. Najednou mě někdo zezadu chytí za pusu a povalí do trávy. Ve výkřiku mi zabrání jeho dlaň na mých ústech. Něco se mu zaleskne na dolní rtu. Chester! Kdo jiný. "Proč jsi utekla?" zeptá se mě. "Tobě se ta písnička nelíbí?" Vymaním se z jeho sevření a posadím se. "Líbí." Dostanu ze sebe. "Tak proč?" "Je mezi námi konec, ne?" "A…ty to tak chceš?" "Nezáleží na tom, jestli to chci nebo ne." "Jak to?" "Protože jsi se mě zbavil, jako staré opotřebované věci." "Tak to není." "Ne? A jak teda?" zeptám se ironicky. "A pokud ta písnička byla pro mě, tak ne že já odstrkuju tebe, ale ty jsi odstrčil mě a dost hnusně." "Byla pro tebe, pro koho jinýho?" Pokrčím rameny: "Jak to mám vědět….máš tolik objevů." "Já už nevím, jak ti to mám říct, abys mi věřila." "A co? Že ti na mě záleží?" "Jo…a že tě….že tě mám rád." "Blbost." Prsknu. "Hraješ mi na city, abych se s tebou zase vyspala." "Ani nevíš, jak je pro mě těžký tohle někomu říkat." Připustí. "Tak to neříkej." Začínám na něj bejt docela hnusná. Vím to, ale ubližuju mu dál. "Susan…" snaží se. Neřeknu ani slovo a dívám se někam opačným směrem. "Sue…" zašeptá a pokusí se mě obejmout. "Nech mě být." Zasyčím na něj. "Ubližuješ mi." Oznámí mi. Ušklíbnu se: "Chudáčku, ty jsi mi ublížil mnohem víc, nemůžeš čekat, že se ti po tom všem vrhnu do náruče, to už mě dávno přešlo." "Já vím, udělal jsem kravinu…." "Vypadni." Nenechám ho domluvit. "Co?" "Povídám ti vypadni, už tě nechci nikdy v životě vidět." Začnu na něj křičet. "Hnusíš se mi, slyšíš, hnusíš!" Nevěřícně se na mě dívá. "Susan, to…to neříkej." "A proč ne, když je to pravda." Vidím na něm, že to v něm jenom vře, ale zároveň ho to i bolí a zraňuje. Povýšeně se na něho usměju: "Aspoň vidíš, jak jsem se cítila já. To jsi ještě nezažil co, aby tě holka odkopla?" "Ne, protože já jsem za holkou nikdy nedolejzal, vždycky musela přijít ona. Že já vůl, za tebou vůbec chodil. Mohl se předem tušit, že mi neuvěříš." Vybuchne. "A víš, co si myslím? Že nejsi tak nevinná, jak se děláš. Po mě jsi jistě podržela Mikeovi, Alexovi a kdoví komu ještě." Tohle mě úplně odrovná. "Co si to dovoluješ?" napřáhnu se a vrazím mu facku. "Já bych si to mohla dovolit, na rozdíl od tebe bych nikoho nepodváděla." Zprudka vstanu a chci jít pryč, když mě chytí za ruku. "O čem to mluvíš?" "O tvojí manželce, přece." "Cože?" dělá nechápavýho. "Prosím tě, nech toho divadla, viděla jsem ji. Čeká s tebou dítě a ty jí takhle zahejbáš." Náhle se usměje: "Ale Sue, já přece nejsem ženatej." "Seš hnusnej." Vytrhnu se mu a rozběhnu se pryč.
Ani nevím jak, ale rozhodnu se jít na jednoho panáka (pro uklidnění a lepší spánek), jenže se to nějak zvrtne a já si jich místo jednoho dám asi devět a pak už přestanu počítat, protože si jaksi nemůžu vzpomenout na čísla, která následují po devítce. "Sue…nechceš pomoct s doprovodem?" dívá se na mě starostlivě barman Luk. "Nějak jsi to přepískla." Mávnu rukou: "Není nutné." Seskočím z barové židličky a vyválím se na špinavé podlaze. Směju se jak blázen, i když si pěkně natluču. Luk mi musí pomoct vstát, jinak bych mu vyšůrovala celej lokál. Dovede mě před bar. Chvíli se rozkoukávám, musím se zorientovat a pak ho od sebe odstrčím: "To je v poho Luku, já dojdu sama." "Ty si teda věříš." Ušklíbne se. "Ale jak myslíš." Dodá, pustí mě a odjede zpátky do baru. S celkem vyrovnanou rovnováhou udělám první krok a náhle padám do leva. Škytám smíchy a snažím se postavit. Chvíli stojím a zamlženým okem se snažím odhadnout vzdálenost k nejbližší lampě. Pak mě napadne, že bych mohla běžet. Rozběhnu se, udělám pět kroků a skončím na krku lampy. Skvělý, raduju se. Asi půlhodiny na ní visím jako opice, abych se trochu srovnala. Pak slezu a velmi ale opravdu velmi nejistou chůzí se snažím dostat z areálu do kempu. Ta cesta mi přijde děsně dlouhá, každou chvíli sebou někde seknu a chvílema lezu po čtyřech, protože mi trávník nějak uhýbá pod nohama. Jsem z toho celá vytlemená a hýkám na celý kemp. Nejhorší však pro mě je, najít svůj stan. Sakra jakou má barvu. Pak si vzpomenu, jasně je oranžovej. Tuhle barvu po chvíli zavrhnu, protože v kempu NIKDO oranžovej stan nemá. Jaká barva je podobná oranžový? Jasně zelená! A tak hledám zelenej stan. Jenže tady je zelenej každej druhej. Asi budu spát venku. Vzdychnu a kecnu si do trávy. Náhle se otevře stan, u kterého sedím a zevnitř se vyloupne Chesterova hlava. Odkdy spí v kempu? Aha, zase si tu nabalil nějakou křehulku, ušklíbnu se. Pak za ním uvidím svůj batoh. "Proč mi kradeš věci?" naštvu se na něj. Nechápavě na mě kouká. "K jakýpak koze jsi se to zase navez, co?" Usměje se: "Nebudeš tomu věřit, ale k tobě. Kde seš tak dlouho, už tady na tebe čekám asi tři hodiny." Nedůvěřivě na něj zamžourám. "Co blbneš, vždyť je to tvůj stan." Směje se. Hm, má zelenou barvu. "Víš, co je v kempu zelenej stanů." Říkám a lezu k němu. "Hm, dobrý, až na to, že tenhle je modrej." Směje se dál. "Koukám, máš ji pěknou." "Koho?" zeptám se. Pak mi to dojde. Podívám se na sebe. Jak to může posoudit, když mám kalhoty, nechápu? "Sprosťáku." Řeknu a dám nohy k sobě. Směje se, div nezboří stan. "Na co ty nemyslíš, Sue…myslel jsem opici, i když….tu druhou máš taky pěknou." Připustí a oči mu zajiskří. Vypláznu na něj jazyk. Jak malá, fakt. "Kolikpak jsi toho měla?" vyzvídá. "To je moje věc." Trhnu rameny. "No, kdyby to nebylo kvůli mně, tak určitě, ale takhle do toho mám taky co mluvit." "Jak kvůli tobě? Co ti dává takovou jistotu?" "To je přece jasný." "Jdi pryč, jdi…" strkám do něj. On mě však místo toho strhne k sobě do náruče. "Že to bylo kvůli mně, tak ti to odpustím, ale jinak bys zasloužila." Zašeptá mi do ucha. Ještě chvíli se s ním snažím prát, ale jsem tak unavená, že to vzdám. "Slyšíš Chazy, vypadni." Řeknu vyčerpaně. Jen se trochu pousměje a dál mě objímá. "Řeknu ti vtip, chceš?" zakloním k němu hlavu. "Jasně, povídej." Pobídne mě. "Běhá chlap po náměstí a křičí menstruace, menstruace. A jde kolem druhej chlap a říká: "Pane, to je ale revoluce ne menstruace." A ten první na to: "To je jedno, hlavně, když teče krev."…. "Dobrý ne?" ptám se a mlátím se smíchy. Chester vyprskne: "Ty seš fakt číslo." "A ještě jeden. Chceš?" "Chci." Usměje se. "Tak jo. Je černoch a chce se oženit s běloškou, jenže jejímu tátovi se moc nelíbí a tak se rozhodne vyzkoušet, jestli jeho dceru opravdu miluje. První úkol je: "Jestli mou dceru opravdu chceš, musíš koupit dvě auta a jedno mi dát." Černoch přikyvuje: "Já koupit, já koupit." "Za druhé, jestli mou dceru chceš, musíš postavit dva baráky a jeden mi dát." A černoch zase přikyvuje: "Já postavit, já postavit." "A poslední úkol. Musíš mít penis půl metru dlouhej." Černoch se trochu zarazí a pak přikývne: "Já zkrátit, já zkrátit." Zase se bláznivě rozesměju a pak se podívám na Chestera: "Do toho máš daleko." Nenechá se vyvést z míry: "Mě má dýlka naprosto vyhovuje. Je ideální." Usměje se. Nechám to bejt, protože mi je jasné, že hádat se s ním na tohle téma nemá cenu, už proto, že má pravdu. Pak si vzpomenu ještě na jeden. "A poslední. Chceš?" "Chci." Přikývne. "Děsně moc." Obrátím se na něj: "Počkej, jak to myslíš?" zeptám se, protože vycítím dvojsmysl. S úsměvem se ke mně nahne a začne líbat. Náhle mnou jako nůž projede myšlenka na jeho manželku a já se od něho odtrhnu. "Nemůžu, nechci." "Proč ne?" "Tvoje manželka." Zašeptám. "Sue, to není moje manželka, ale Mikeova, jmenuje se Anna." "Cože? Nikdy o ní nemluvil." "Se nedivím, když byl do tebe celej udělanej." Ušklíbne se. "A to doslova." Trhnu hlavou: "Jak doslova, já jsem s ním nic neměla." Dívá se mi upřeně do očí: "Tak strašně rád bych ti věřil, ale každej říkáte něco jinýho." "Počkej, jako že Mike tvrdí, že …že jsem s ním spala?" Chaz přikývne. "Ale to není pravda." rozhodím ruce. "A co Alex? S tím jste byli jasný. Netvrď mi, že taky nic." Zavrtím hlavou: "Já ti vůbec nic nemusím vysvětlovat. Ty jsi jich tady měl plno přede mnou i po mě a taky se tě na ně nevyptávám." "No, asi mi to nebudeš věřit, ale tady na Oz-festu, jsem měl jenom tebe." Zarazím se: "Nekecej, hned ten první večer, co jsi mi oznámil tu milou zprávu, jsem tě viděla se s nějakou líbat u tourbusu." "To jo, ale k ničemu nedošlo." "A to ti mám jako věřit? A co ta krabička u tvý postele? No?" Usměje se: "To byla ta, co jsme spotřebovali spolu." Je zajímavé, že na tohle téma alkohol moc nepůsobí, ale působí na to, co potom udělám. Obejmu ho kolem krku a políbím. Prostě sama od sebe. Mé fernetové polibky mu nevadí, spíš naopak. Bože, jak by se mi tenhle člověk mohl někdy hnusit, to snad ani není možný. Náhle se od něj znovu odtrhnu. Tentokrát je to však tím, že se mi začne povážlivě motat hlava a zvedat žaludek. Chytím se za pusu a rychle ven ze stanu. Stačím doběhnout jen kousek a už hážu hroznou šavli. Začne mi být hrozně zle. Jak jsem si ještě před chvílí myslela, že to ze mě nějak rychle vyprchalo, tak to, co si prožiji celý zbytek noci, mě přesvědčí o opaku. Hlava mi třeští, mám zimnici, žaludek jak na vodě. Skoro každou půl hodinu jsem v umývárně, kde si myji obličej a čistím zuby po další bouři mého žaludku. Chester se mnou zůstane celou noc, pomáhá mi doploužit se tam a zase zpátky, chodí mi namáčet studenej kapesník a dává mi ho na čelo. Jsem mu za to šíleně vděčná a zároveň se hrozně stydím. K ránu, kdy mám žaludek úplně prázdnej (mám pocit, že jsem musela minimálně vydávit i předvčerejší snídani) a jsem tak unavená, že se nemůžu ani pohnout, vedle něho usnu, hlavu podloženou jeho rukou.
Ráno se probudím s hnusnou bolestí hlavy. Zamžourám a uvidím Chestera, jak se na mě pobaveně dívá. "Dobré ráno." Dostanu ze sebe. "Fakt myslíš, že je dobré?" zeptá se s úsměvem. Zavrtím hlavou: "Pro mě ne. Šíleně mě bolí hlava." "Včera jsi byla skvělá." Podívám se na něj s obavami: "Vyváděla jsem hodně?" zeptám se, protože to, co bylo před mými šavlovými orgiemi, si vybavuju jen mlhavě. "Ne, ale ty tvý vtipy byly dobrý." "Jaký vtipy?" zděsím se. Přiblíží se ke mně: "To je jedno, hlavní je, že jsem se přesvědčil o tom, že se ti nehnusím." Nechám se obejmout a položím si hlavu na jeho rameno: "Byla jsem hodně trapná?" zeptám se. "Trapná? Proč trapná? Byla jsi sladká, byla jsi…fernetová." "Nech toho, už ho nechci dokonce života vidět." "Koho?" směje se. Podívám se na něj. "Ten fernet, sprosťáku." "A to druhý?" vyptává se dál. "Ty máš chutě po ránu." Zavrtím hlavou. "Jenom se ujišťuju." Pokrčí rameny. "O čem?" "No, jestli mám ještě šanci." "To teda nemáš." Zazubím se na něj. Srdceryvně vzdychne: "Tak já jdu pro kafe."
Celej den nestojím za nic. Kromě kafe, co mi Chester ráno přines, nejsem schopná nic jinýho pozřít. Jídlo nemůžu ani vidět a ven do dalšího horkýho dne se mi chce asi jako strčit nohu lvovi do tlamy. A potom, co se podívám do zrcátka a zděsím se toho, co se to na mě odráží za mírně nazelenalou, rozcuchanou příšeru s hlubokými fialovými kruhy pod očima, rychlostí blesku vypakuju Chaze za jeho pobavenýho smíchu ze svýho stanu, zavrtám se do spacáku a po té náročné noci usnu jako nemluvně.
Probudím se v pět hodin odpoledne! Ale musím říct, že se cítím v celku dobře. Dokonce i barva mojí kůže se dostala skoro do normálu a kruhy už taky nejsou moc vidět. Vyhrabu se ze stanu a jsem šťastná při pohledu na slunce, které postupně ubírá na intenzitě a pomalu putuje k západu. V pozitivní náladě shopkám dolů do areálu. Je jasné, koho by mé srdíčko rádo vidělo jako prvního. Jenže, první, co se mi naskytne za pohled je těhotná černovláska. Dneska mi to však náladu nezkazí. S přátelským úsměvem k ní přistoupím. "Co to bude?" zeptám se. Trochu divně se na mě podívá. "Já jsem Susan, znám se s klukama." Hodím pohledem na tourbus a podávám jí ruku. "Anna." Řekne potom. Hm, upovídaná moc není. Spíš bych řekla, že o to víc podezíravě si mě měří. "No,…tak se zatím měj." Rozloučím se s ní a chystám se vlézt do busu, když mě zarazí: "Je tam jenom Mike." Otočím se na ní: "Toho právě hledám." Usměju se.
"Mikeu?" "Ahoj Sue." Zdraví mě. "Chtěla bych s tebou mluvit." "Jo, pojď." Řekne a vede mě dozadu. Asi nechce, aby nás Anna slyšela. "Co jsi chtěla?" "Proč jsi řekl Chesterovi, že my dva jsme spolu spali?" Zarazí se. Je vidět, že ho moje otázka dost překvapila. "No…..trochu jsem se s Chazem dohadovali a ….najednou to ze mě vypadlo. Nechtěl jsem to říct, ale nějak …se to stalo… Možná proto, že bych si to přál." Sednu si na pohovku: "Jsi ženatej…." "To mi nemusíš říkat, ale…..asi to nebyla taková láska, jak jsem si myslel." "Jenže je s tebou těhotná." Přiklekne si ke mně: "Já vím, já to sakra vím, ale….já mám rád tebe." Zvedne hlavu, podívá se na mě a náhle ustrne. Civí někam za mě a ani se nehne. Otočím se a….uvidím Annu, jak stojí kousek od nás a po tvářích jí tečou slzy. Musela to všechno slyšet! Náhle sebou zprudka trhne a rozběhne se pryč. "Anno!" zavolá Mike, vyskočí a běží za ní.
Trochu brečím, jsem poslední dobou nějaká moc citlivá a s obavami, aby Anna nevyvedla nějakou hloupost se chci vrátit do kempu, když se ve dveřích busu doslova srazím s Chazem. Hned si všimne mých zarudlých očí. "Co se stalo?" ptá se. "Přišla jsem za Mikeem, zeptat se ho, proč ti tvrdil, že jsme spolu spali, on mi začal vyznávat lásku…a Anna to všechno slyšela." "A kde je teď?" "Nevím, někam utekla a Mike běžel za ní. Chazy, já to mezi nima přece nechci ničit……neměla jsem sem chodit. Jestli se jí něco stane, budu moct za to já." "Blbost." Okřikne mě. "Ty za to nemůžeš, Anna vás vůbec neměla poslouchat…." Chce mi ještě něco říct, ale najednou uvidíme Mikea, jak k nám běží. "Chazzy, prosím tě zavolej doktora." "Co je s Annou?" ptám se vyděšeně. "Já…já nevím…udělalo se jí najednou hrozně zle." Říká a rychle oddechuje.
Annu odvezli do nemocnice, Mike jel s ní. Sedíme s klukama v tourbusu a čekáme, až zavolá. Pořád sleduju hodiny a počítám jak už je to dlouho, co odjeli. Chester je taky nervózní, i když to na sobě nedává tolik znát stejně jako Joe. Ale pokaždý, když se na něho podívám, ho přistihnu s prstem u pusy, jak si kouše nehty. Dělá to vždycky, když je vystresovanej. "Bože, dala bych si cigaretu." Vydechnu. "Ty kouříš?" zpozorní Chaz. "Někdy." Řeknu a hrabu se v kapse, sakra ani jedna. "Jdu si je koupit." Oznámím klukům. Koupím si asi tři krabičky a s právě získaným pokladem se vracím do busu. Když si zapálím, nikdo nic nenamítá. Dnes je dovoleno kouřit i vevnitř. Vytahuju jednu za druhou, až mě z toho kouře začnou štípat oči. Zrovna chci načít druhou krabičku, když si všimnu Chazova pohledu. "Co je?" řeknu trochu podrážděně. "Už toho nech." Řekne a vytrhne mi krabičky z ruky. "Nevím proč." dostanu vztek. "Co když jsi taky těhotná." Vypadne z něj najednou. Zarazím se. "Co to meleš?" vyjedu na něj. Zase ten jeho ironický škleb: "Nebo si snad myslíš, že to vždycky bylo s gumou?" "Cože?" nevěřím svým vlastním uším. "Slyšíš dobře." Poťouchle se usmívá. "Často se mi to nechtělo navlíkat." "Ty…."zavrčím a chci mu říct něco moc hezkýho, když v tom se mu rozezvoní mobil. Zvedne to: "No?….Co je špatný?….Co?….A jak je na tom Anna?….Jo, řeknu jim to…..Mikeu?..Neboj, to zvládneme….Dobře. Zatím ahoj." Když to položí, všichni mu visíme na rtech. "Anna bude v pořádku, ale dítě…..potratila." řekne a vzdychne. Ztěžka se posadím a tupě čumím do země. Je mi hrozně…..
Jsem z toho celá zničená. Sebralo mě to víc, než bych čekala. Celou noc mě pronásledují hnusný noční můry, probouzím se zpocená, je mi zle, zvracím a znovu upadám do krvavých snů, kdy Anna leží, celá od krve, na porodním sále….Mike stojí vedle ní a v zakrvácených rukách drží malé slizké embryo. Jo, mám výčitky svědomí, ale je tam ještě něco, co mě nutí zvracet. Asi ty cigarety, snažím se sobě vnutit, jenže to, co mi včera řekl Chester, mi nedává spát…….
Ráno se probouzím zase zelená jak sedma. Pokud jsem opravdu těhotná, chudák naše dítě, dávám mu zabrat, jeden den alkohol, druhej den nemalé množství cigaret, pomyslím si, když se hrabu z umývárny, po dalším šavlovým tanci. Počkat, jaký NAŠE dítě? Je jenom MOJE, Chaze už nechci vidět. Stejně by o něj neměl zájem. Nejdřív si ale musím koupit těhotenský test, abych měla jistotu, jestli jsem v tom nebo ne. A jestli jo, tak abych to stvořeníčko zbytečně netrápila, takovýma výpadama, jako poslední dva dny.
Po obědě poprosím Lucy, jestli by mě nehodila do města. "Jo, jasně," řekne s nepřítomným výrazem, "taky tam musím jet." Pokusí se o chabý úsměv. Sedíme v autě vedle sebe, ale ani jedna z nás nemluví. Vidím na ní, že je trochu pobledlá a taky mimo. "Kam jdeš?" zeptá se mě na parkovišti. "Musím do drogerie." Odpovím. "Jo? No…já taky." Přizná neochotně. Vejdeme do obchodu společně, ale pak se rychle rozdělíme a každá pospícháme na opačnou stranu. Jsem ráda, že se mě nedrží, nechci, aby věděla, co sem jdu kupovat. Jenže….když obejdu regály a zamířím k těhotenským testům….narazím na ni, jak se v nich přehrabuje! "Lucy…?" Zvedne hlavu a jsou na ní vidět značné rozpaky. "Sue,….já…styděla jsem se ti to říct." Přešlápne na místě. "To já tobě taky." Usměju se. "Cože?" "No…taky si jdu pro jeden." Svěřím se jí a jako na povel se obě rozesmějeme. "To jsme dopadly, co?" směje se Lucy. "Hrůza." Připustím. A tak společně vybereme dva stejné, cenově pro nás docela přijatelné a do kempu se vracíme v mnohem lepší náladě, i když obě nervózní, jak nám to dopadne….
Sejdeme se v umývárně. Čumím na tu krabičku jak bacil do lékárny. "Hm, tak do toho." Vzdychne odhodlaně Lucy. Když uděláme vše, co je třeba, chvíli čekáme, co se nám na nich objeví. Sedíme asi tři metry od těch proužků a vůbec se nám k nim nechce. Lucy se náhle zvedne, dojde k umývadlu a jeden proužek vezme do ruky. "Počkej, ten je můj." Říkám jí. Otočí se na mě. "Ne, tenhle jsem sem dala já." "Ale já jsem si ho tam taky dávala." Odporuju jí. Pokrčí rameny. "Není tady, asi ti spadl na zem." Dojdu k ní a podívám se pod umývadlo. Opravdu, leží tam. Skloním se k němu, zvednu ho a….civím na dva zabarvené proužky. Lucy studuje krabičku a pak radostně poskočí: "Nejsem v tom, nejsem! Uf, to se mi ulevilo. Sue…Sue, co ty?" "Já nevím, dělám si to poprvé." "Tak mi řekni, kolik jich tam máš." Dotírá. "Dva…" hlesnu. "Co to znamená?" Lucy se přestane radovat: "Ani se neptej…." "Cože?" nějak mi to nedochází, nebo spíš nechce dojít. "Kolik jich máš ty?" "Jeden." Řekne. Zatmí se mi před očima. Lucy ke mně přijde a obejme. "Já přece nemůžu být těhotná….já ne, co budu dělat?" brečím jí na rameni. "Řekneš to otci." Navrhne. "Co? Tomu ani náhodou." Řeknu bojovně. "Kdo je to?" zeptá se. Trhnu rameny. "Chazzy, co?" Mlčím i to je souhlas.
"Susan, pohni." Napomíná mě netrpělivě Lucy. "No jo." Řeknu a dál se ploužím jako stín. "Lucy…já asi zůstanu tady." "No to ani náhodou." Obrátí se na mě. "Samotnou tě tady nenechám, akorát bys fňukala nad rozlitým mlíkem." Pokrčím rameny: "A co jinýho mi zbývá?" "Ty se teď musíš začít pořádně bavit a nemyslet na to, rozumíš?" Přikývnu. "Fajn, tak se mi líbíš." Ještě než sejdeme dolů do areálu, chytím ji za ruku: "Lucy? Slib mi, že o tom nikomu neřekneš." "Jako hrob." Usměje se. Uleví se mi. Aspoň že tak.
Ten večer nakonec není tak špatnej, jak jsem si původně myslela. Mí přátelé mi zlepší náladu určitě o 60 % a to je dost na to, jak jsem se ještě odpoledně cítila. Bavím se, směju, tancuju a je mi fajn. Alkoholu a všemu tomu svinstvu se vyhýbám velkým obloukem. Všichni to přičítají nechuti, jenom Lucy zná pravý důvod, proč ho odmítám, ale nic neříká ani nenaznačuje, za což jsem jí vděčná. Jo bavím se, ale jen do té doby, než uvidím Linkiny a v závěsu za nima Chaze! V tu ránu mi usměv ztuhne na rtech a nálada klesne pod bod mrazu. Zarputile sedím za stolem, hraju si se skleničkou a dělám, jako by mě nejvíc ze všeho zajímal zbytek jejího obsahu, jen abych nemusela zvednout hlavu a podívat se mu do očí. Stejně tomu neuniknu, protože kluci si to namíří rovnou k nám. Stále čumím do skleničky, když zaslechnu. "Ahoj Sue." Teď už hlavu zvednout musím. Krátce se na něj podívám: "Ahoj." Řeknu potom a rychle uhnu pohledem. S ostatními se vítám mnohem přívětivěji, což se mu zřejmě moc nelíbí. Chvíli se bavím s Phoenixem. Ptám se ho, co Mike a Anna. Dovídám se, že Anna je v pořádku a za tři dny s Mikeem přijedou. To je veškerá konverzace. Pak už jen sedím a zírám do blba. Začnou hrát sérii ploužáků. Nesnáším je, zvednu se a chci odejít, když mě Chaz zastoupí cestu: "Smím prosit?" řekne s úsměvem. Neusměju se, zůstanu vážná jako doposud, což ho asi překvapí. I když bych ho nejradši poslala k šípku, nechci před ostatními dělat divadlo, a tak přikývnu. Chci si od něj držet odstup, chci, hrozně moc…..ale už po chvíli mě pevně svírá ve své náruči. V duchu si nadávám (po kolikátý už?), jenže…něco mě k němu šíleně přitahuje a já nemůžu překonat touhu nedotýkat se ho. "Ehm…"odkašle si. "…chtěl bych se ti omluvit za všechny kraviny, co jsem ti řek. Někdy ze mě vypadnou věci, který ani nechci říct….a pak už se nedaj vzít zpátky." Trhnu sebou. Nečekala bych, že se mi omluví, jenže….některý "kraviny" jak to nazval, jsou bohužel pravdivý!
Jsem v pohodě. Jo, v naprostý. Na rozdíl od Lucy, kterou celou zelenou potkám ráno v umývárně. "Nějak si to včera přehnala, co?" směju se jí. Zavrtí hlavou a doplazí se k umývadlu, aby si opláchla obličej studenou vodou. "Právě, že jsem měla jen jednoho panáka." Zamumlá. "Asi mi něco nesedlo." Mávne potom rukou. "Hm…" udělám, ale začne mi to vrtat hlavou.
V kempu na mě čeká Alex. "Ahoj, co ty tady?" ptám se překvapeně. "Přišel jsem za tebou." Pokrčí rameny a nalepí se na mě. "Počkej, co to děláš?" odstrkuju ho od sebe. "Co je?" podiví se. "Onehdy jsi byla přítulná." "Ale teď už nejsem." Odseknu. "A pokud si dobře pamatuju, tak si pořádně selhal." Odstrčím ho od sebe. Chvíli mě naštvaně pozoruje a pak mě pevně chytí za zápěstí: "To bylo předtím, teď by se mi něco takovýho nemohlo stát." zasyčí. "Nemám zájem." Snažím se mu vyškubnout. "Ale já jo." Ušklíbne se. "Klidně ti to udělám tady na trávě, mě je to jedno." Je čím dál hrubější, povalí mě na zem a snaží se mi dostat do kalhot. Odstrkuju jeho ruce. Jsou mi hrozně nepříjemný. Má výhodu v tom, že kemp je úplně prázdnej, všichni jsou dole v areálu na koncertě. "Nech mě ty prase." "Buď zticha!" okřikne mě naštvaně. "To víš, nejsem Chazzy, ale uvidíš, se mnou to bude taky skvělý." Když se mu však vzpírám pořád dál, procedí skrz zuby. "Co si myslíš, že asi tak teď ten tvůj miláček dělá? Valí se někde s tou blonckou, co se s ní dneska ráno olizoval u busu." Tak tohle mě dodělá. "Cože?" vydechnu. Alex se tváří povýšeně. "Jo, je to tak. A co sis myslela? Že to bude tvůj věrnej pejsek? Ale ty naivko." Zašklebí se. "Slez ze mě, slyšíš? Vypadni!" zakřičím na něj. On se ale místo toho jen škodolibě usměje a sedne si mi málem na břicho. "To nesmíš." Protestuju. "Ne?" řekne a sedne si ještě výš. "Alexi prosím tě, slez ze mě." Prosím ho. "Ale proč?" baví se dál. "Protože jsem těhotná." Už to nevydržím a vykřiknu. Úplně to s ním trhne. "Co?" vyjekne. "Co?" uslyšíme za sebou. Podívám se Alexovi přes rameno a ustrnu…..sakra Chaz! Když se trochu vzpamatuje, popadne Alexe za tričko a odhodí ho ode mě. "S ním?" vyjede pak na mě a ukáže na Alexe. Pomalu vstanu a chci odejít. "Susan." chytí mě za ruku. "..na něco se tě ptám." "Nic ti nebudu vysvětlovat." Syknu mu do obličeje. Pustí mě a vrhne se na Alexe. "Tak měl si s ní něco nebo ne?" "Ne, neblázni Chazy, tohle na mě teda nehodíte. Já s ní nikdy nespal." Ušklíbnu se. Jak hoch obrátil, kdybych neřekla, že jsem v tom, klidně by Chesterovi nakecal, že se mnou spal a ne jednou. "Ale nahou jsem jí viděl." Usměje se. "Je …." To nestačí doříct, protože Chaz mu takovou vrazí, že mu vytryskne s nosu krev. Otočím se a jdu pryč. Na tohle je nemíním dívat.
Ve čtyři ráno mě vzbudí nějakej šramot a stahování zipu u stanu. Než se stačím rozkoukat, dovnitř vleze Chaz! Co ten tady? Rychle zavřu oči a dělám, že spím. Podle šustění poznám, že si lehnul vedle mě a taky vycítím jeho upřený pohled, který mě strašně znervózňuje, bojím se málem pohnout. Po chvíli už to nevydržím a oči otevřu. Asi bych na něj byla zase hnusná, ale jeho výraz mě uzemní. Dívá se na mě….smutně?! Spolknu jedovatou otázku, kdepak nechal tu svoji blondýnku a čekám, co z něj vypadne. Jenže on mlčí a jen se do mě vpíjí těma smutnýma očima. Posunu se trochu blíž k němu. Vycítí změnu v mém chování a přitáhne si mě k sobě. Unaveně si na něj položím hlavu. Tohle jsem potřebovala. Tak krásně se cítím v jeho náruči. A představa, že se o něj dělím s ňákou kozou je hrozná. Počkat, jaké dělím? Vždyť on můj už dávno není, pokud vůbec někdy můj byl. Jeho ruka náhle zabloudí na můj podbřišek. Jeho teplá dlaň na mé holé kůži mě celou rozechvívá. "Čí to je?" přeruší tu krásnou chvíli tou nejblbější otázkou. Odtáhnu se od něho. "Čí by bylo? Moje." Odseknu. "No jasně, tvoje." Ušklíbne se. "To mi došlo, ale já se tě ptám na otce." "Nemá." Trhnu rameny a posadím se. "Jo, takže mi chceš říct, že jsi to chytla ze vzduchu nebo co?" začíná ztrácet trpělivost. "No asi tak." Usměju se, což ho rozčílí ještě víc. "Sue, neštvi mě." "Tak já štvu tebe, jo? Já tebe?" "Musíme se pořád hádat?" zeptá se najednou. Mlčím. Já se přece nehádám, to on… "Sue…." Přiblíží se ke mně. "….řekni, že je to moje." Zaprosí. Podívám se na něj: "A co by se změnilo?" odfrknu. "Spousta věcí." Rozhodí ruce. "Hm…a co například?" "Vzal bych si tě." Jeho spontánní odpověď mě rozesměje. "Ty jo?" "A proč ne?" nechápe. "Nejsi ten typ." "No a jakej teda podle tebe jsem?" "No, něco jako: Mě do toho laskavě netahej, kdoví s kým to máš, někde sis to uhnala a teď se to snažíš hodit na mě, ale to se ti nepovede holčičko." Propaluje mě pohledem: "Vážně si myslíš, že bych to řek?" "Jo. A už to neřeš, nech to bejt tak, jak to je." "Nemůžu, když…." "Když co?" "….když mi na tobě záleží." "A co ta tvoje blondýnka?" teď už si neodpustím. Dívá se na mě dost překvapeně: "Jaká blondýnka?" "Ale…Alex něco povídal…" "Alex pěkně kecá." Skočí mi do řeči. "Sue, já přece nikoho nemám." "Ale vždyť mě je to úplně jedno, nás dva už nic nespojuje." Usměje se: "Tak to ti nevěřím." Podívám se mu do obličeje. "A spojuje nás naše dítě." Než stačím cokoliv říct, znovu mě obejme a…políbí. Uf, tak strašně mi tohle scházelo. Tak strašně mi scházel!
Probudím se už v sedm hodin. Chester vedle mě tiše oddechuje. Chvíli ho pozoruju. Vypadá tak nevinně a bezbranně. Musím se usmát, ale jinak je to ďábel. Ne, nevyspala jsem se s ním. To si bude muset chlapec ještě počkat. Myslím, že na začátku Oz-festu si mě užil až až. I když…i mě to stojí hrozně přemáhání, ale zatím odolávám…jen si nejsem jistá, jak dlouho to ještě vydržím. Potichu vylezu ze stanu a zamířím do umývárny a tam narazím na bledou postavu schoulenou vedle umyvadla. "Lucy?" Zvedne ke mně uslzené oči. "Co se ti stalo?" vyděsím se. "Ale…" mávne rukou. "..zase se mi udělalo tak zle. A co ty, mamčo? Seš v pohodě?" "No, já jo." Řeknu trochu mimo. "Co je? Co se na mě tak díváš?" nechápe můj pohled. "Není to divný?" "A co jako?" "No, že mě vyšlo, že jsem těhotná, ale žádné příznaky se nedostavují, zatímco u tebe….je to přesně naopak." "Blbost…." Řekne, pomalu se postaví na nohy, ale dopovědět mi to nestačí, protože se chytí za pusu a utíká na záchod. Ven se vyplazí ještě víc bílá než předtím. Když uvidí můj pohled ošije se: "Myslíš, že je možný, že jsem si ty testy omylem vyměnily." Přikývnu. "Uděláme si je ještě jednou." Rozhodnu.
Cestou zpátky do stanu nad tím přemýšlím a ani nevím, jestli jsem šťastná nebo zklamaná, že je tu možnost, že v tom nejsem. Chester už je vzhůru. "Ahoj." Zdravím ho s úsměvem. "Tys mě tady nechala samotnýho." Vyčte mi. "Nechtěla jsem tě vzbudit." Pokrčím rameny. Stáhne mě k sobě na klín. "Kde jsi byla?" "V umývárně." "Udělalo se ti zle?" Zavrtím hlavou. "Tak to je fajn. Půjdeme se nasnídat?" Přikývnu. "Koukám, dneska toho moc nenamluvíš." Usměje se. "Co? Promiň, já….musím dneska něco zařídit, tak nad tím přemejšlím." "A co?" zajímá se. "Večer ti to řeknu, podle toho jak to dopadne." odpovím, dám mu rychlou pusu a táhnu ho na tu snídani.
"Nebreč." Chytám Lucy, která sedí naproti mně, za ruku. "To se zvládne, uvidíš." Snažím se jí trochu utěšit. Dopadlo to tak, jak jsem říkala. Prostě jsme si ty testy nechtěně vyměnily. I když jsem ráda, že v tom nejsem, ještě nemám věk na to, abych měla děti, někde uvnitř jsem zklamaná. Bylo to něco, co nás dva s Chesterem spojovalo. Náhle mě napadne: "Lucy? S kým to vlastně máš?" Otře si uslzené oči: "Ani se neptej…" Hrkne ve mně. Nevím, proč mě zrovna napadne tohle jméno, ale nemůžu se tomu ubránit. "Nechceš mi říct, že to dítě je…." "Ne!" zarazí mě. "Sue, to dítě není Chaze. Já s ním nikdy nic neměla. A jen tak mezi náma…on má oči jen pro tebe." Usměje se. "To asi ne…" ošiju se. "Ale jo, snad jsem ho viděla, ne? Když tě uviděl s Alexem, málem ho zabil pohledem." Vede si svou. "No…a právě Alexovo to je." "Cože?" vyletím. "To nemyslíš vážně." "Bohužel jo." Náhle zvedne oči, které až do teď upírala na bílou desku stolu. "Susan? Ty jsi s ním spala?" "Co? Ne! Teda…málem no, ale jsem ráda, že k tomu nedošlo….Lucy a …jsi s tím vážně jistá?" nemůžu tomu uvěřit. "Naprosto." Řekne rozhodně. "S nikým jiným jsem nebyla." Vzdychne.
Chester si mě odchytne u toubusu. "Tak co? Už jsi si to zařídila?" zajímá se. Přikývnu. "A dopadlo to…?" Pokrčím rameny: "Asi dobře." Vypadne ze mě další dlouhá odpověď. "Ach jo Sue, z tebe to leze jak z chlupatý deky." Povzdychne si. "O co se vlastně jednalo?" "O dítě.." "Co? Něco se stalo?" "Právě že nic." "Jak to myslíš, že nic?" nechápe. "…nebudeš tatínek." Dostanu ze sebe. "Nejsem těhotná, nikdy jsem nebyla….když jsem si dělala test, dělala si ho i moje kámoška Lucy a…prostě jsme si ty testy omylem prohodily." Úplně se zarazí. Pochvíli se tiše zeptá: "A ty z toho máš radost?" "Na jednu stranu jo, ale na druhou ….mě to uvnitř bolí. Myslela jsem, že spíš pro tebe to bude dobrá zpráva." Zavrtí hlavou: "Vůbec ne." Překvapeně se na něho podívám. Trochu znervózní a uhne pohledem. "Nepůjdeme si někam na chvíli sednout?" navrhnu. "Jo, nějak to potřebuju." Připustí, vezme mě za ruku a namíříme si to do nejbližšího baru.
Nakonec to dopadlo úplně jinak, než jsem čekala. Už po pátým velkým panákovi mi z ničeho nic začaly téct krokodýlí slzy. Seděla jsem Chesterovi na klíně a on mě láskyplně tiskl k sobě a utěšoval. Ani jeden z nás nepil nijak málo, ale pili jsme v takových intervalech, že to z nás postupně všechno vyprchávalo. Asi v jednu ráno jsme se chystali k odchodu. Alkohol nás sice trochu utlumil, ale opilí jsme nebyli.
"Jsi hodně unavená?" ptá se mě Chaz, když jsme skoro u tourbusu. "Ještě ne." zavrtím hlavou. "A…nechceš jít na chvíli dovnitř?" "Vzbudíme kluky." Namítnu. "Můžeme jít do druhýho." Navrhne. "Chazzy ty mě balamutíš. Na co mě zveš?" usmívám se. "Em…třeba na čaj." Řekne. "Jo tak na čaj, jo?" nevěřím mu. "Samozřejmě." Zazubí se na mě a popostrčí mě dovnitř.
Vážně mi ten čaj uvaří a dokonce se u toho tváří netečně. Překonává se, čekala jsem, že se na mě hned vrhne. Pozoruju jeho každičký pohyb a hltám ho celou svou bytostí. Oz-fest pozítří končí a už nic z toho nebude pravda…. Náhle mi mé vnitřní já zašeptá do ucha: …tak proč by ses s ním nemohla milovat? Trhnu sebou. Více však nad tím nepřemýšlím, protože Chester pustí jedno starší CD od Madonny a vytáhne mě, abych si s ním zatancovala. Všechno to jsou pomalejší písničky, takže je to tělo na tělo. Nesnáším ploužáky, ale…tohle je něco jinýho, no. Chaz prolomí ticho: "Vím, že nemáš ráda ploužáky a já je taky nerad tancuju, ale…..tohle je něco jinýho." Usměje se. Podívám se na něho a oplatím mu úsměv. Čte mi myšlenky. A taky je to první věc, na které jsme se shodli bez toho, abychom se hádali. Najednou přestane a hluboko do mě zabodne svý nádherný oči. Tohle už přestává být legrace, uvědomím si, když mě něžně políbí na krk. A pokud to nestopnu, dopadne to tak, jako dřív. Jenže…mě se to tak strašně stopnout nechce. Pomalu mi začíná rozepínat na halence jeden knoflíček za druhým a sjíždí svými rty níže. Zavírám oči a vychutnávám si to. Ani nevím jak ze sebe dostane černý nátělník a ze mě podprsenku. Dopotácíme se k posteli, tam mě dostane pod sebe a rve ze mě sukni. Líbám jeho ramena a hladím jemnou kůži na jeho zádech a pažích. Ve chvíli, kdy si rozepne kalhoty a já mu s nimi pomáhám, se konečně dostane k mým ústům a zaplní je svým nenasytným jazykem. A tak se milujeme a Madonna nám k tomu zpívá krásnou a tajemnou písničku FROZEN. Ale my zmrzlí určitě nejsme;)
Vzbudím se celá rozcuchaná a trochu rozlámaná. Venku už je slunečné ráno. Vedle mě na stolku voní čerstvý kafe. Hned se pro něj s chutí natáhnu. Chester v posteli není, kdoví, kam zase zmizel. Pomalu se posadím a usrkávám černou horkou tekutinu. Musel ho uvařit chvíli před tím, než jsem se probudila. "Krásné ráno." Vytrhne mě z přemýšlení Chazův hlas. Jeho usměvavá tvář zaplní prostor toubusu a čerstvé koláčky, které přinesl, zase můj hladový žaludek. Zatímco já se láduju, svlékne bílé tričko a vleze si ke mně do postele jen v khaki kalhotách. Jeho dlouhý řetěz, který má přidělaný na straně, mě zastudí do nahých stehen. "Brr." Oklepu se a přitáhnu si deku blíž k sobě. On má aspoň kalhoty, ale já jsem úplně nahá. "Neutíkej mi." Řekne, posune se ke mně a snaží se mi dostat pod deku. Blbneme jak malí děti, přetahujeme se o peřinu a já ho i sebe nechtěně opatlám jahodovou marmeládou z koláčů, která se nám nakonec hodí, protože ji ze sebe navzájem olizujeme a stíráme jazyky, což ani jednoho z nás nenechá v klidu a Chaz mě v posteli obdaří něžným raním milováním…
Z busu vylezeme až někdy okolo jedenáctý. S úsměvem vyhopkám ven, aby mi hned ztuhl při pohledu na dvojici Anny a Mikea, stojících před prvním toubusem. Chester si jich taky všimne, na můj tázavý pohled přikývne a jde se s nimi pozdravit…a mě táhne sebou!
"Ahoj." Řekne, když k nim dojdeme. Mike s úsměvem odpoví, Anna mlčí. Pak si všimnou mě. "Ahoj." Pípnu. "Ahoj Sue…" pozdraví mě Mike váhavě, zatímco Anna mě probodává ne zrovna příjemným pohledem. Kluci se rozkecaj a my je poslušně následujeme dovnitř za ostatními. Jsem z toho nervózní. Všichni jsou sice v pohodě, Mike se na mě dokonce tu a tam usměje, ale Anna mě pozoruje jako nějakýho vetřelce pod mikroskopem. Sedím totiž Chesterovi na klíně hned naproti ní a zatímco se ke mně Chaz důvěrně tulí, Anna mě, teď už nenávistným pohledem, sjíždí od hlavy až k patě. Nemůžu se dočkat, až dosud vypadnu…
Zbytek odpoledne strávíme s Chazem v posteli a užíváme si jeden druhýho. Pak se Chaz začne připravovat na poslední koncert Oz-festu. Dnes vystoupí všechny skupiny, které tady byly a rozloučí se s fanoušky. Zítra ráno bude už všechno minulostí. Kemp bude zet prázdnotou, velké pódium zmizí a všichni se vrátí do svých domovů. I já i Chester….
Na koncíku se potkám s Lucy. "Tak co Alex?" ptám se jí. Ušklíbne se: "Co asi tak myslíš.." "To je debil." Ulevím si. "Čekala jsem to, co taky jinýho. No nic, stejně půjdu na přerušení." "Co? Lucy to nemyslíš vážně." vyděsím se. Nechápavě se na mě podívá: "A proč ne? Musím dodělat školu, kdo by se mi o to asi tak staral a navíc…pak mám úplně jiný plány než vychovávat nechtěný děcko." Teda, úplně mi tím vyrazí dech. To bych nikdy nedokázala. Ale na druhou stranu je to jen její věc, já do toho nemám co kecat. Pokrčím tedy rameny a víc to nerozebírám.
Čekám na Chaze venku před pódiem. Pak ho zahlédnu v obložení asi dvanácti fanynek. I když se na ně usmívá a ochotně se podepisuje, pohledem stále bloudí kolem sebe. Hned, jak mě uvidí, se vymaní z hloučku těch slepic a jde ke mně. Ty na to čumej jak spadlý z višně. "Byli jste skvělí." Řeknu, když ke mně dojde a usměju se. Chaz mě přitáhne k sobě a přede všemi políbí. Těm kačenám spadne čelist, což mě velmi potěší a vychutnávám si svou převahu.
Tu poslední noc strávíme celou spolu v druhým busu. Uvědomuju si, že ho mám čím dál víc ráda. Chová se ke mně hrozně hezky a já se propadám stále níž a níž. Ne, už mi není pomoci. Jsem do něj tak zamilovaná, až celá hořím. Nikdy jsem neměla dovolit, aby to došlo takhle daleko, nadávám si v duchu, ale nemůžu odolat jeho dotykům, polibkům….a ani nechci….
Vstanu v sedm ráno a potichu se obleču. Pak se skloním nad Chesterem. Pohledem zavadím o jeho piercing na dolním rtu. Pousměju se. I tentokrát mě s ním dostával do extáze. Jemně ho políbím do vlasů, tak abych ho nevzbudila a zašeptám: "Miluju tě." Pak se zvednu a neslyšně odejdu.
Snažím se sbalit si věci, ale přes slzy, co se mi hrnou do očí, vůbec nic nevidím. Otřu si oči a podívám se na hodinky. Devět. To by měli odjíždět. Bolí mě to, bolí hrozně moc…
"Susan?" zaslechnu za sebou najednou. Škubnu sebou. Otočím se a ….civím na Chestera. "Proč jsi zmizela?" ptá se udýchaně. "Všude tě hledám, tady jsem už podruhý, předtím jsi tu nebyla." "Proč jsi přišel?" Odpovím mu nechápavě otázkou. "Proč? Protože tě mám rád. Proč jsi odešla?" "Nechceš se přece vázat, ne?" Odpovím. "To byla největší blbost, co jsem kdy řekl…" "A proč jsi to teda řek?" "Protože to už nebylo jenom o tělesný přitažlivosti." Chvíli se na něj dívám. To, co mi tady teď řekl, je vlastně vyznání. Nerad dává najevo, to co cítí a nikdy si nepotrpěl na nějaké zamilované řeči. "Sue, prosím tě promiň mi to." Zaprosí. Přistoupí ke mně a objeme mě kolem pasu: "Chci abys se mnou odjela." Podívám se na něj: "A..myslíš to vážně?" "Myslíš si, že bych za tebou jinak přišel?" Usměju se: "Miluju tě." Vezmu ho kolem krku a on mě krásně políbí.
Pomůže mi s batohem a se stanem a oba se vracíme do už poloprázdného areálu. Pohledem se rozloučím se známýma místama a nastoupím za Chazzym do tourbusu. Všichni se na mě dívají s naprostou samozřejmostí, že s nimi odjíždím. "No konečně.." okomentuje náš příchod Joe. "Co jste tam dělali tak dlouho?" nechápe Brad. "Netvrď nám, že jsi jí takovou dobu přemlouval." Popíchne Chaze Joe. "To jí mohl přemlouvat, ale určitě ne slovně." Směje se Brad. "Víte, co mi můžete, jo?" usměje se na ně Chester. "To je závist, Chazzy." Zastane se nás Mike. Podívám se na něj. Mrkne na mě a políbí Annu na tvář, která z mého příchodu není vůbec nadšená. Hm, snad se to časem zpraví, zadoufám. Chester mě k sobě ztrhne na pohovku a dál statečně odolává narážkám kluků. Nakonec to vyřeším já. Odvedu si Chaze do druhého busu a nejenom že nás tam nikdo neotravuje, ale ani neslyší moje hlasité projevy lásky;).