Odjíždí, vidím jen záď jejího auta a je pryč. Srdce mi umírá steskem po ní, a to je teprve minutu pryč. Dlouhá doba čekání na někoho, koho už zřejmě nikdy ve svém životě nespatřím. Ta představa je vážně strašná… Srdce se mi v tu chvíli rozskočilo na tisíce malých kousíčků, umírám? Ne, já nemůžu umřít. Odvrátil jsme oči od jejího auta až po té, co zajela za roh do jiné ulice a pak na dálnici …
Vrátil jsme se domů a pozoroval fontánku, jak plive vodu z kamínků. Krásný zvuk vody mě zanedlouho uspal, ležel jsme na houpací síti a vzpomínal jak jsme se krásně před pár hodinami milovali. Zdál se mi sen, který vypadal tak moc skutečně, že se mi zastesklo tak, až jsem chtěl brečet… byl to sen živý a plný něhy, na konci toho snu se ale objevila nějaká chyba! Jaká? Tak to sám nevím. Nádherný sen plný něhy a milování se proměnil v noční můru, když mi zazvonil telefon. Ozval se v něm hlas někoho velmi známého a pověděl mi, že to mezi námi stejně nemělo cenu, a položil to.
Zanedlouho jsme volal Robovy jestli dneska nezrušíme tu párty, on mi ale odpověděl, že už dávno začala a kde jsem?. Co, ono už to začalo? Jo řekl mi , já mu odpověděl, že už teda jdu…
Pověděl jsme mu co se mi stalo, on mi ale řekl že jsme jen blouznil. V telefonu nemám ani to číslo co mi volalo…
Robe to je ale divné. Hmmm to teda jo. Ale skus to prodiskutovat s Mikem nebo Bredem, ti o tom budou něco vědět mají to z televize a časopisů. OK. Tak jsem poklebetil s klukama o tom co se stalo a žádný nic neví…
Akorát Mike si myslí že to byl varování, a že přijde ještě další…
Ano Mike měl pravdu o týden později mi přišlo další varování, v telefonu nebylo zase číslo… měl jsme strach a Laura mi ještě nevolala, a slíbila mi to. Po zádech mi proběhla husí kůže, a vzdálený hlas mi říkal ať jí raději nevolám… já vůl ale vzal do té ruky telefon a vytočil její číslo… Zvedl mi to nějaký chlápek a on vzdychala, a říkala lásko kdo otravuje? Se slzama v očích jsme ten telefon položil a vsteky praštil s telefonem o zeď, že se rozletěl jako moje srdce, když odjížděla a říkala mi jak moc mě miluje… Můj vstek byl tak veliký, že jsme šel do parku plnýho feťáků a různý verbeže.
Sedl jsme si na lavičku ve který byla vyřezána jména všech těch, kteří zemřeli v tomhle parku. Na jazyku jsem citil pokrytectví, ruce jsem měl studené stejně tak jako duši a prasklé srdce, které nemohlo najít klid… V tom hnusném světě injekcí a fetu, ke mně přišla malinká holčička. Dívala se na mě, jako bych byl anděl. V tu chvili jsem chtěl sáhnout na holčičku a pohladit jí po tváři, která byla zahalena slanými slzami, které jí proudem tekli po tvářích.Natáhl jsme ruku a ona zmizela jako pára v létě… Asi blouzním pomyslel jsme si a položil se na lavičku popsanou jmény mrtvích. Uvědomil jsme si že tahle noc pro mě bude tou poslední…
Park hrůzi se stal mím hřbitovem. Ráno mě kluci našli mrtvého, a já spatřil znovu tu malou holčičku. Už nezmizela, ale držela mě pevně za ruku… Už neměla strach, ale krásný pocit, a pocit bezpečí. Strejdo Chestere, řekla malá holčička, podívej se támhle, ty neznám… ježiši moje tělo leží nehybně na lavičce . Já jsem asi mrtvej…
Není to dlouho co položili rakev s mím tělem na věčný klid,podíval jsme se na sebe naposledy na fotce na náhrobku… Je to poprvé co vidím kluky plakat… nikdy by mě nenapadlo že osobnosti jako oni také pláčou!? Stalo se, rakev je pomalu zaházená celá až na konec není vidět. Malá holčička mě táhne pryč a pak zmizí…
Na poházené listí v chladném listopadu, napsal jsme vzkaz kterého si povšimnul jen Mike a ukázal to nenápadně klukům, zahrabal listí nohama poté, co si vzkaz přečetli a tiše odpověděl, mi tebe taky Chestere… Naše skupina už nikdy nebude taková jako dřív…
Zkoušeli jsme najít nového zpěváka do skupiny, ale to bylo strašné…
Nechť má Chezz nahoře měkké polštáře a maryhuanu, od které se držel dále, i když jí měl tak moc rád…
Nejvíce to vzalo asi Mikeho, který každý den stál u jeho hrobu a povídal si s jeho fotkou která nehybně vyzařovala z náhrobku… Jednou v zimě, bylo to právě tři měsíce po jeho smrti, stál u jeho hrozbu zase Mike. Ze zadu ho překvapil Rob, Mike se lekl, a nestihl zakrýt slzy. Mike objal Roba pevně a oba brečeli… každý den někdo ze skupiny přinesl Chezzovi kytky a zapálil svíčku, kterou pokaždém zapálení jako by někdo zhasnul…
Takto končí příběh Chestera Charlese Benningtona… A zároveň slavné rokové skupiny…LP