Brázdila jsem se svou kámoškou Reliewttorou silnicemi velkoměsta Zkázy ve svém černém Ferrari a naštvaně pokukovala po domech. ,,Nech toho nebo se zblázníš." napomenula mě. ,,Byly jsme už i u něj doma ,kde jinde by mohl být?!" zatínala jsem vztekle tesáky. ,,Co u sebe na chatě?" ,,Na chatě?" opakovala jsem jako ve snách. Bude na chatě ,že mě to nenapadlo! Odbočila jsem a přejela přes křižovatku na zelenou. ,,Chceš dostat pokutu?" Pokárala mě Rel. Uposlechla jsem ji a na dalším semaforu jsem jako pitomec čekala až naskočí červená. ,,Spokojena?" Zeptala jsem se a rozjela se. Reliewttora kývla a znovu se vrátila ke svému oblíbenému tématu ,kterým byli psi. ,,Máminy přátelé si jednoho koupili.. Jejich děti ho málem utýraly k smrti." Povzdechla zasněně. ,,Šikovný děcka." Podotkla jsem. ,,Zlámaly mu končetiny." Pověděla mi kámoška. ,,Jenom?" Udivila jsem se. ,,Hm.." ,,Ty psi už nejsou ,co bývali." Začala jsem si stěžovat. ,,Něco jim zlomíš a už chcípaj!" Drtila jsem rukama volant a nemohla se dočkat až budu u chaty. ,,Ale i přesto bych si nějakého přála na hraní!" Mrkla na mě a čekala ,co řeknu. ,,Psi jsou jen pro boháče ,co neví ,co s prachama! Proč to budu kupovat ,když si s tím pohrajeme a ono to za dva dny chcípne..." ,,Já se o to budu pořádně starat ,takže mi to nechcípne!" Vyvedla mě Rel z omylu. ,,Né ,já do svýho domu žádnýho psa nechci!" Zaprotestovala jsem hlasitě. ,,Je to i můj dům! Nám oběma ho přece věnoval ten starej upír! A já si psa koupím ,at´ se ti to líbí nebo ne.." ,,Když si na něj ušetříš.." Ušklíbla jsem se. Pes je dost drahá záležitost ,takže než si na něj vydělá ,budu já mít už svůj vlastní dům. A jenom pro sebe! A na brance bude napsáno: ,Psům vstup zakázán!´ a hotovo! ,,Jsme tady." Řekla jsem a vyskočila z auta. ,,Co ,když ty peníze mít nebude?" Zeptala se Reli a ve mně vřela krev. Měla jsem ,co dělat ,abych se nerozkřičela. Nezlobila jsem se na kámošku ,ale na toho flákače ,co mi je už půl roku dluží a při tom mi slíbil ,když si je půjčoval ,že mi je druhý den vrátí! ,,Pokud je nebude mít..." Zapřemýšlela jsem a dodala. ,,Tak ho rozřežu na polovic a budu se koupat v jeho krvy a pojídat jeho vnitřnosti!" ,,To zní lákavě můžu se přidat?" Rozesmála se kámoška a zazvonila.
Když už jsme skoro deset minut stepovaly před brankou ,protože nám nikdo otevřít nepřišel ,tak se Rel naštvala. ,,A jdeme!" Zavrčela ,rozrazila vrátka a hrnula se za dům na zahradu. S otevřenou pusou jsem koukala ,co s ní trocha čekání udělá a pak se pobaveně odebrala za ní. Konečně jsem došla až za dům a uviděla Rel ,jak tam vesele poskakuje kolem psích boudiček. Psi v boudách byli natolik vyděšení ,že se k východu z boudy ani nepřiblížili a jen se mačkali uvnitř a knučeli. Za altánem jsem viděla ,jak prchá můj dlužník. ,,Čus zrůd´asi!" pozdravila jsem ho a on veškeré snahy zmizet vzdal. ,,Jéé ,to je milé překvapení." chrlil ze sebe blbiny a vycházel s poza altánu. ,,Dvě ženywamp.. Těší mě ,dnes vypadáte vážně uboze!" ,,Zanech lichotek ,kde jsou peníze?" přešla jsem tvrdě na věc a nevšímala si těch stvoření ,které v boudách úpěnlivě knučeli. ,,Eh ,víš já.. Dewlli ,dej mi ještě čas ,zrovna je nemám u sebe." Začal se vymlouvat. ,,Já ho zabiju.." oznámila jsem a pustila se za ním. ,,Chyt ji ,at´ mě nezabije!" zakřičel na moji kámošku Zrůd´as a schovával se za trámy v altánu. Rel mě chytila za ruku. ,,Klídek.." mrkla na mě. Uklidnila jsem se tedy trochu a spustila. ,,Zrůdo ,já ty prachy chci dneska!" ,,Já je nemám.." zaúpěl a jeho pohled sklouznul na šest odřených boudiček. ,,Ale dám ti něco jiného!" ,,A co?" zajímala jsem se. ,,Mám tu šest prvotřídních psů!" vyhrabal se z altánu a ukázal na boudy. Než jsem stačila ,jakkoliv zaprotestovat ujala se slova Reli. ,,Bereme všechny! Honem přines vodítka a nezapoměn´ ,že Dewi ještě padesát táců dlužíš!" Beze slov jsem koukala na to ,jak přinášejí vodítka a snaží se vytáhnout psi z boudy. ,,Moment!" řekla jsem rozhodně. Oba se na mě otočili a já uviděla kamarádčin zklamaný pohled. ,,Nejdřív si musíme prohlídnout v jakým stavu ty psi jsou.." řekla jsem. Rel se mi vrhla kolem krku.. ,,My si je fakt vezmem? Jéé ,ty seš super kámoška! Díky moc ,Dewlli!" Smály jsme se na celé kolo. Později ,když jsme se snažili všichni tři vytáhnout jednoho psa z boudy jsme se nasmáli ještě víc! Bylo tam bláto a tak jsme klouzali a byli čím dál špinavější. Konečně se nám to podařilo. Šech psů jsme měli venku a mohli jsme si je pořádně prohlídnout.
,,Mají jména?" zeptala se kámoška. ,,Jistě ,ten s těmi cucky místo vlasů je Chester.. Tohle je Mike.. Tahle špína je Brad a Rob je to veliký a Phonix.. Támhle ,to je on." Poskakoval kolem nich Zrůd´as. ,,Vypadaj hrozně! Jsou špináví a smrdí!" řekla jsem a mrkla směrem ke zrůdě. ,,Znám čistící obchod.." nabídla Rel. ,,Jakej?" zajímalo mě. ,,Svět bez humusu.. Slouží tam spousta švábů a vede to ,jak on se jmenuje? Jo ,už vím! Píkels!" ,,Píkels?! Toho znám ,chodili jsme spolu do školy.." usmála jsem se na Rel ,,Zajedeme tam?" zeptala se. ,,Jasně! Sesbíráme čokli a vyrazíme!" Ono se lehce řekne ,sesbírame čokli! Zatímco se je snažíme připnout na vodítka ze zrezlých řetězů ,zacož se šíleně stydím ,tak se umažeme ještě víc. ,,Tak ,když se na nás kouknu ,tak skoro ani nejde poznat ,kdo je pes a kdo wampir.." řehní se Reliewttora a flákne po mě blátem. ,,Sem špinavá ,jak prase!" povykuju. ,,Zrůd´asi ,takže my pofrčíme... Ty prachy ,co mi dlužíš ,chci vidět za týden! Jestli je sebou mít nebudeš ,tak už tě ani Rel nezachrání!" Pohrozím zrůdě. ,,Pojd´ už.." tahá mě kámoška za rukáv. Každá držíme tři psi a máme ,co dělat ,abychom je narvaly do auta. ,,Na zadní sedačku.. Sakra ,to auto bude vypadat hrozně!" nadávala jsem a zpytovala svědomí ,že mě tak praštěnej nápad ,vzít si šest psů ,ohromný luxus ,vůbec napadl!
Ve velké tovární hale ,kde měla společnost svět bez humusu hnízdečko ,bylo fajn. Já s Rel jsme si u Píkelse daly krvičku ,ale nejdřív jsme se převlékly do nových hadrů ,které tam prodávali. Nechala jsem si vyčistit auto a ted´ jen oknem pozorovala život v hale. Moji pejsánci byli nejdříve odvšiveni ,napíchali se jim nějaký ty vakcíny ,aby nechcípli a ted jim stříhají vlasy. Píkels tady s Rel probírá nějakou důležitou věc o čistotě tesáků. To jejich rozebírání pasty mě totálně odpudilo a tak jsme si sedla k oknu a začala pozorovat ,jak se zachází s mýma psama. ,,Áůůč!" zařval Mike a začal hlasitě knučet. Šváb ,co mu stříhal vlasy mu asi něco udělal. Vyběhla jsem z Píkelsova kanclu a peláším po schodech ke švábům. Ne ,že by mě zajímalo ,proč ten čokl tak řve nebo mi na něm bůhví ,jak záleželo ,ale když už je mám ,tak se o ně budu starat a žádná podřazená krysa mi s nimi nic neudělá. Prostě mi to není jedno! Jak slyším kroky ,tak to není jedno ani Rel. Pádí za mnou a stále okukuje oknem situaci. ,,Co to tu děláš?" doběhly jsme k nim a já se dožaduju vysvětlení od švába. ,,Vitě slecno Wamp ,pes se pochnout a já šmik.. Já nechtít šmik pejsek." krčí se přede mnou v rohu. Reli se hned stará o Mikea. ,,Sřihl ho do ucha." oznamuje mi. ,,Tyhle psi jsou V.I.P!" zakřičím na celou halu a švába ,co se krčí v rohu ,střelím dvakrát do břicha. Ten vykašlá krev a pomalu umírá. Jakmile to ostatní šváby zmerčí ,začnou dělat svou práci pořádně a mým psům se věnovat o 200% lépe! Zastrčila jsem zbran´ a mrkla Mikeovi na ucho. Krčí se na své židli strachem. ,,Hm ,má trochu střižený ucho." řeknu a hned se dožaduji další pozornosti. ,,Tak ošetří mu to někdo?" Na tuto výzvu se přiženou dva šváby a lehce ,přímo bezbolestně mu tu ránu vydesinfikují a zavážou. ,,Dáme si krev tady ,ne?" mrknu na Rel. Ta si přisune svou židli k Mikeovi a dává bacha ,aby mu nebylo ublíženo. Já se procházím kolem ostatních psů. Bedlivě pozoruji každý pohyb švábů. Konečně jsou psi ostříhaní ,mají zastřižené drápy a chystají se na koupel. Ta naštěstí proběhne bez jakýchkoliv komplikací ,takže z vody už vylezají pouze čistí a von´aví pejsci. ,,A hele ,jak prokoukli!" směje se Píkels a chytne nás kolem ramen. ,,Jestli můžu poradit wampírky moje ,tak bych tomu prostřednímu udělal tetování." mrkne na mě. Pokrčím rameny a chci vědět další názor. ,,Co ty na to ,Rel?" ,,Já jsem pro.." usmála se. ,,Ale musíte si připlatit.." oznamuje nám Píkels trochu pozdě. Právě stojíme u stolu posetého různými orlamenty ,obrázky a nápisy. ,,Jé ,mrkej!" vytáhla Reli z hromady dvě roztomilé ryby. ,,Proč ryby?" zajímám se. ,,Protože ty jsi ve znamení ryb a já taky!" řekne mi rozjařeně a já jen pokrčím rameny. Nemám nejmenší chut s ní diskutovat o rybách. Já jsem na stole našla supr draka. Vítězně s ním zamávám Reli před obličejem a ona se jen usměje. ,,Jako bych tě neznala.." Nakonec jsem vybrala ještě dva draky a když jsem se skláněla pod stůl pro obrázek ,co mi upadl ,zahlídla jsem v tom prachu ,nádherný plameny! Téměř bez dechu jsem si pro ně pokolenou přilezla a kochala se pohledem na něco jedinečnýho. Rel se zvědavě sklonila pod stůl. ,,Co tam děláš?" Bez řečí jsem jí ukázala plameny na papíře a ona jen vydechla. ,,No ,ty jsou!" Když jsem se dostala zpět na horu ,měla pro mě Reliewttora připravenou zvláštní obludku a nápis ,Linkin Park´. ,,Co s tím nápisem?" nechápavě jsem na ni hleděla. ,,Nevím ,prostě se mi líbil.." připustila kámoška a dál se se mnou o tom nemínila bavit. Po výběru tetování ,jsme začali Chestera obletovat a přemýšlet ,kam co dáme. Konečně jsme to měli vymyšlené. Ted už to jen stačilo nat´ukat do stroje a Chestera přitáhnout k němu. ,,At´ si lehne do toho železnýho." řekl mi Píkels a zadával stroji program. Silou a řetězy jsme Chestera donutili lehnout si na něco ,co připomínalo železný stůl ,akorát tam byla vytlačena silueta wampira. Naštěstí psi jsou nám podobní. Ruce a nohy jsme mu za jeho křiku zavřely do širokých železných okovů a ted´ už se ani nehnul. Program začal pracovat. Chester chvíli jen tak pofnukával a pak začal šíleně řvát. ,,Co se děje?" ptala jsem se vyplašeně Reliewttory a zacpávala si uši. ,,Já.. Já nevím.. Asi ho to bolí.." odpověděla. Protože Píkels musel odejít ,dal k programu nějakého švába. Když Chester už vysíleně křičel bolestí ,zaběhla jsem ke stroji a chtěla ,aby to šváb vypnul. ,,Já neumět ,slečna wamp. Já být jenom pomocnik ,nezlobit se.." krčil se přede mnou. ,,Muset počkat až program dodělat ,co pán říct." Fn´ukal mi jako omluvu. Chester povykoval a já ztrácela nervy. Vytáhla jsem zbran´ a střelila švába do hlavy. Zbytek jeho těla se rozpadl na prach a rozletěl se po místnosti. Za nějakou dobu stroj dokončil své dílo a my vyprostily Chestera z toho plechu bolesti. Už jen sem tam naříkal a stěží se dokázal podívat na nádherné tetování ,co se mu skvělo na těle. Dovlekli jsme se s nim k autu a položili ho na zadní sedačku. Ještě jsme pro psi vybrali nějaké šaty a fofrem domů. ,,Ahoj a díkes." loučily jsme se s Píkelsem a já vybalila pořádnej balík peněz ,abych pokryla výdaje ,které tu s námi měli. Musím ,ale uznat ,že ted´ jsou naši psi dokonale k světu.
Když jsme dorazili k našemu domu ,zrovna odcházeli nějací pracovníci. ,,Co se to tu děje?" ptala jsem se udiveně. ,,Nechala jsem pro psi přinést nějaké postele. Přece nebudou spát na zemi!" řekla mi Rel a tahala z auta Phoenixe a Roba ,kteří se zuby nehty drželi za sedačku. ,,Jasně ,my jsme dnes utratili málo!" práskla jsem s dveřmi od auta a šla jí pomoci. Když jsme se všichni po únavným dni dodrápali domu ,už svítalo. Z posledních sil jsme psi odvlekli do postelí. Šest postelí bylo rozloženo po velké místnosti ,takže na sebe psi viděli. ,,Jdu si lehnout. Hnusný sny." zívla Rel a odpotácela se do svého pokoje. Taky jsem se plazila ke svýmu pokoji ,když Chester začal zase kn´ourat! ,,Já snad toho psa zabiju.." řekla jsem si pro sebe a připlazila se zpátky k jeho posteli. Posadila se na zem a opřela se o rantl. Prohlídla jsem si ho svýma fosforovýma očima a čekala až usne. Aniž bych si to nějak plánovala. Usnula jsem tam s ním.
Zase začíná noc. Někdo do mě strčil. Obrátila jsem se na bok a málem jsem spadla z postele! Naštěstí mě někdo zachytil a přitáhl mě k sobě. ,,Rel ,nebud´ mě! Chci ještě spát..." zívla jsem a trochu oteřela oči. Díval se na mě pes! Ležel v mojí posteli a ještě se ke mně mačkal! ,,Chestere!" zařvala jsem a odstrčila ho ,tím jsem se dostala víc ke kraji a spadla jsem. ,,Co děláš v mojí posteli?!" zavrčela jsem a rozhlédla se kolem. Nespala jsem ve své posteli ,ale jeho! Vylítla jsem od nich z pokoje a zalítla k Rel: ,,Fakt vtipný!" zaječela jsem na ni a ona se na mě zmateně podívala. ,,Co?" Asi už si nepamatuje ,jak mě v noci ,když jsem usnula u psů v pokoji narvala Chesterovi do postele! A ještě dělá ,že o ničem neví! No ,to s s ní vyřídím.. Vyletěla jsem z jejího pokoje a zabruslila si to do naší prostorné koupelny. Když jsem si čistila tesáky ,všimla jsem si ,že tu je i šest nových kartáčků a dokonce i ručníky se psími jmény! ,,Já se z toho zblázním!" Zařvala jsem a mrskla s kartáčkem do umyvadla. Když už ty psi bere tak vážně ,tak já to udělám taky! Pustila jsem si na hlavu studenou vodu a chvíli si v ní chladila vzteklý myšlenky. Sundala jsem si ručník s draky a hodila si ho na hlavu. Vydrbala si vlasy do sucha a mrštila mokrým hadrem do zdi. Když vážně ,tak vážně! Rozeběhla jsem se ke psům do pokoje. Ti se na mně vyděšeně podívali. ,,Jdeme! Tak pojd´te za mnou!" chytla jsem Phoenixe za ruku a táhla ho ke koupelně. Podle mého očekávání šli ostatní za námi ,takže za chvíli byla koupelna plná vystrašených psů. Bohužel máme jen dvě umyvadla ,tak jsem k nim hned přistrčila Phoena a Roba. ,,Takže pejsci!" ujala jsem se slova a zamknula koupelnu ,aby nás nikdo nerušil. Pak jsem přistoupila k Robovi. Do ruky mu dala jeho kartáček. Ale ,jak mu mám vysvětlit ,co s ním dělat?! Vzala jsem tedy svůj kartáček a ukazovala psům ,jak si vyčistit tesáky. Po chvíli Rob pochopil. Naplácala jsem mu na kartáček pastu a on si začal čistit zuby. Pochválila jsem ho. Phoenix dostal taky kartáček s pastou a činil se. Šlo jim to na psi dobře. ,,Tak a ted´ tohle.." ukazaovala jsem ,jak si mají pusu vypláchnout. No ,to bylo horší. Polykali vodu ,prskali a plivali ji všude. Bylo na nich ,ale vidět ,že jsou moc rádi ,že s nimi zacházíme dobře. U Zrůd´ase si asi moc neužili. V těch boudách a v těch špinavých hadrech ,co byli oblečený ,jim musela být šílená zima. Vlastně ted´ ještě pořád mají na sobě jen nějaký hadr ,jak jsme na ně hodili ,když jsme odjížděli od Píkelse. Oba už mají zuby čistý ,jako perličky a tak přecházím k dalšímu bodu umývání. Začala jsem jim pomáhat vydrbat si obličej mýdlem. Než konečně pochopili ,že musí mít oči i ústa zavřené ,prskali na mě zase! Ke všemu začali fn´ukat ,jak je pálili oči a mýdlové bublinky měli v puse. Tak. Ted´ už je jen vydrbat ručníkem a budu mít dva z krku. Buch buch! Bouchání za dveřmi je velmi vyděsilo. ,,Rel! Co je?" ,,Utekli psi! Proč ses tu zamkla?" hulákala za dveřmi kámoška a dobývala se dovnitř. Otevřela jsem jí dveře. ,,Oni jsou tady?" ,,Přesně.. Učím je ranní hygieně." vysvětlila jsem jí. Pak jsme se společně dívali ,jak se u umyvadel tlačí Brad ,Joe ,Mike a Chester a máchají se ve vodě až máme postříkané zdi i podlahu. ,,No ,to je ,ale svinčík.." podívala se na mě Reliewttora a hodila po mě hadr na podlahu. Obě jsme se do toho pustili a za chvíli už to bylo hotové.
,,Mám hlad.." kn´učela jsem. ,,Už je hotovo. Pojd ke stolu!" zavolala na mě kámoška z kuchyně. Přihnala jsem se ke stolu a posadila se k jídlu. ,,Je to moc dobrý!" pustila jsem se do jídla a najednou se zasekla. Zaposlouchala jsem se do toho psího kn´učení vedle v pokoji. ,,Co je?" pohlédla na mě Rel. ,,Zase kn´učí ,zmetci!" zavrčela jsem. ,,Fn´ukaj.." přestala jíst kámoška a podívala se tím směrem odkud zvuky přicházeli. Tohle už jsem nevydržela a odešla od stolu.
Mířila jsemke psům do pokoje. Seděli jen tak u svých postelí a smutně na mě hleděli. Ten pohled se nedal vydržet.. Zmizela jsem a za chvíli se vrátila i se šesti lžícemi a talířky.. Taky svůj oběd jsem si přinesla. Rel za chvíli přiběhla taky. Nesla sebou své jídlo a velký hrnec pochoutek ,co jsme měli k obědu. Sesedli jsme se i se psi doprostřed pokoje v kruhu. Každý dostal talířek s polévkou a lžíci. ,,Tak a ted´ vemte lžíci.. Přesně takhle!" ukazovala jim Reliewttora ,jak správně držet lžíci. ,,A ted´ uděláme ham!" zažvatla jsem a plnou lžíci vynikající polévky jsem dala Josephovi do pusy. Zamlaskal a olízl si rty. ,,Chutná ,co? Chutná?" vyzvídala jsem. Joe se sápal po další. ,,Ne ne!" uhla jsem s lžící a dala mu ji do ruky. ,,Ted´ ty sám.." řekla jsem a pozorovala ,jak se snaží. Polévku bryndal všude kolem ,ale olizoval se až za ušima. ,,To je lepší ,jak hladovka u Zrůd´áska ,vid´?" smála se Rel a zaučovala Brada v jídle. ,,Chestere ,tobě to ,ale jde.. Umí jíst krásně vidíš!" strkala jsem do kámošky a ukazovala na psa ,který je ve stolování jednička. Chester se na mě s úsměvem vděčně podíval. ,,Jak jim to jde! Naši psi jsou chytří ,kultivovaní hafani!" rozplývala jsem se nad nimi a pozorovala je.
Reliewttoře přišli kámošky.. Ty démonický ženský se ted´ procházeli po mém bytě ,laskali a obdivovali naše psi. Prostě mi šíleně lezli na nervy! Zavřela jsem se ve svým pokoji a pustila si muziku ,abych přehlušila to jejich přihlouplý žvatlání.. Zadívala jsem se na dveře.. Něco tam je! Vyskočila jsem a rozrazila je.. Za nimi se krčil vyděšený Chester.. ,,Eh ,promin.. Tys jim zdrhnul ,jo?" pohladila jsem ho. Začal se ke mně lísat. ,,Tak pojd´.." vzala jsem ho k sobě do pokoje. Zavřela dveře a skočila na postel. Když jsem se konečně uvelebila ,začal se na mou postel drápat i můj pes. ,,No tak!" vzdychla jsem a pomohla mu nahoru. Lehnul si ke mně a díval se mi krásně do očí… Byla jsem z něj mimo. Přiblížila jsem se k němu a moje rty se setkali s jeho. Pohnul jimi a mnou proběhla vlna slasti. Úplně mě to zmrazilo. Nebyla jsem schopna se ani pohnout! A on laskal má ústa a vpíjel se do mě. ,,Dewllííí!" zaječela u mých dveří Šoe. Odtrhla jsem se od Chestera a slítla na zem.. ,,Co je?" zařvala jsem napruženě a drápala se na postel. ,,Dewli??" otevřela dveře a vrhla se i se svým švitořivým hlasem vnitkla do mého pokoje.. ,,Jo ,on je tady ten broučínek!" vrhla se na mou postel za Chesterem a začala ho drbat na hlavě. Zadíval se na mě takovým pohledem až mi vyrazil dech a já se znovu válela na zemi. Mám jediný štestí ,že je moje postel jen metr a půl nad zemí jinak bych si zlámala nohy! Vyskočila jsem rozlobeně na svou postel a vyrazila Šoe z mého pokoje. Sehnala ,chudáky ,psi a narvala je k sobě. Ještě zamknout a bude to. ,,Dew? Co to děláš?!" strčila mezi dveře Reliewttora nohu. ,,Přišli sem moje kamarádky a chtějí si s nimi pohrát!" zavrčela. Pustila jsem ji dovnitř a začala vysvětlovat. ,,Rel. Když jsme je brali ,tak jsme si slíbili ,že je nebudeme mučit!" ,,No a co s tím mají společného mé přítelkyně?" vlítla mi do řeči. ,,Tohle!" chytla jsem Roba za hlavu a ukázala ,co mu ty její skvělé přítelkyně provedli. Rob měl ve vlasech vypálený krvavý pruh. ,,Jej ,co to je?" zeptala se otřeseně kámoška. ,,To je uděláno ,vlastně spíš vyryto zapalovačem! To už je mučení! Proto tak křičel ,když se na něj ta tlustoška vrhla! Jsou to obyčejný zombice a ty je necháš ,aby nám je trápili!" nebrala jsem si na Rel servítky a ona si klekla na kolena a omluvně Roba hladila. ,,Něco mu na to přinesu.. Ošetři mu to. Já je někam pozvala ,nemůžu to zrušit. Je mi to moc líto ,Dewlli.." řekla a já jí věřila. Odešla z mého pokoje a za chvíli se vracela s náručí plnou obvazů a desinfekce. Kapsy měla narvané psími pochoutkami. ,,Vážně mě to mrzí.." švitořila za dveřmi její kámoška ,co to Robovi provedla. ,,Ošetři mu to.. Jsem za chvíli zpět!" oznámila jsem Rel a odešla za dveře.
Když jsem se vrátila zpět do svého pokoje. Rob byl už v pořádku a Rel se na mě divně koukala. ,,Co to bylo za rány za těmi dveřmi? Cos tam prováděla?" ,,Hrála si! Už můžeš jít.. Hezky se bav.. Hoj!" vykopala jsem Rel ze dveří a zamkla. Musela jsem se zdejchnout dřív než Reliewttora zjistí ,co jsem těm jejím povedeným kámoškám provedla. ,,Dewllinoooo!!" zařvala kámoška a začala kopat do dveří. Trvalo pár minut než ji to přešlo a odešla se svými přítelkyněmi někam pryč. Vyndala jsem ze skříně hromadu dek a prostřela je na zemi. Psíci na ně s radostí naskákali ,zblajzli pár pochoutek od Rel a odpočívali. Vydrápala jsem se na svou postel a viděla tam Chestera. Byl zchoulený do klubíčka a lehce oddechoval. Přikryla jsem ho svou peřinou a lehla si vedle něj. Poslouchala jsem ,jak psi usínají a nakonec se taky propadla do krajiny snů.
Probudila jsem se a všimla si ,že na své posteli ležím sama. V tom jsem uslyšela něčí hlas! Mluvil zřetelně. Nahla jsem se přes okraj a pozorovala psi ,jak si povídají! To přece není možný ,psi nemluví! Ale já je vidím na vlastní oči! Povídají si o mě a o Rel. ,,V životě jsem neviděl tak hodný wampiry.." říká Mike a drcl do Chestera. ,,Co ty a Dew? Ještě pořád umíráš touhou dívat se do jejích fosforových očí?" Chester kývl. ,,Jen mě štve ,že říkají ,že jsme psi.. Copak neví ,že jsme lidé?!" ,,Pro ně jsme prostě psi ,Chazzy! Bud rád ,že nám dávaj najíst." Řekl mu Phoenix. ,,Jen najíst?! Vždyt máme jako jediný lidi na světě kartáček na zuby! Vlastní postel!" zahořekoval Brad. ,,Hotovej luxus! Jedná se tady s náma ,jak s upírama! Možná si žijeme líp ,jak některý z nich…" dodal Joe. ,,Mě Dewlli nenechala trápit od tý tlustý wampiřice.. Vidíte? Moje zranění na hlavě? Mám ho zavázané a nebolí! To zrůda nás mlátil a nikdy nám to nezavázal nebo něco podobnýho!" ukazoval Rob radostně na svou hlavu. ,,Mrkej na ty hadry ,co máme na sobě! Ty kapsáče a ty trička! Boty!! My máme boty!" zatřásl s Mikeem Brad. Pomalu jsem si zalezla zpět pod příkrývku a poslouchala jejich rozhovor. Ti psi ,vlastně ti lidé jsou tak chytří a vděční! Až tohle řeknu Rel ,to bude poprask. Určitě bude mít taky radost!
,,Cože?" podívala se na mě přísně Rel. ,,Říkám ti ,ty psi ,vlastně lidi mluví!" ,,Co si pila? Nebo bereš drogy? Tak to řekni! Fetuješ?!" zaclomala se mnou. ,,Ne ,nefetuju! Nechápu ,proč mi nevěříš?!" osopila jsem se na ní. ,,Proč ti nevěřím? Protože psi ne-mlu-ví!" zaslabikovala mi svůj názor. Ale já vím ,že mluví! A pokud ona tomu nevěří ,je to její problém.. Naštvaně jsem odešla z kuchyně a práskla dveřmi. Sakra! Vlezla jsem ke psům.. Nikdo tam nebyl. Nejspíš dovádějí na zahradě ,kam se chystá i Rel. Posadila jsem se na Chazzyho postel a smutně se zadívala do zdi. Ona mi nevěří! Moje kámoška mi nevěří! Ještě si myslí ,že beru drogy nebo co! Cítila jsem na sobě něčí pohled ,tak jsem se otočila ke dveřích. Stál tam Chester. Ve svých černých kapsáčích a modré košili vypadal ,jak démon z vyšších sfér! Ani mě neudivilo ,že umí chodit po dvou. Zavřel tiše dveře přes které bylo slyšet ,jak ostatní na zahradě dovádí a posadil se ke mně. Vzpomněla jsem si ,jak mě okouzlil ,když jsem s ním minule ležela ve své posteli. Jak se na mě díval a pak něco udělal a já … Moc se mi to líbilo. ,,Chestere.." řekla jsem do ticha a přiblížila se k němu. ,,Udělej to znovu.." podívala jsem se mu do očí a doufala ,že pochopí ,co myslím. Chci opět ucítit tvé rty.. Chtělo se mi říct. Ale neřekla jsem. Místo toho jsem se k němu ,co nejblíže dostala a jen šeptem ho varovala. ,,Jen mě prosím nekousni.." Nádherně se usmál. Naklonil se ke mně a začal mě laskat ústy. Šílela jsem z rozkoše a nebránila se ani ,když mě obejmul a povalil na postel. Dotýkali jsem se svými rty tak dlouho dokud nás zase někdo nevyrušil! Tentokrát zrůda… ,,Hned ji nech!" zařval a odhodil ode mne Chestera. Zmateně jsem se na něj podívala. ,,Co ti to ta zrůda provedla?" pohladil mě po obličeji a pomohl mi si sednout. Byla jsem ještě ve stavu dokonalýho bezvládí ,díky Chazzyho dotekům. ,,Jediná zrůda seš tady ty! Co chceš?" dostala jsem ze sebe. Tohle Zrůd´ase pobouřilo. ,,Přinesl jsem ti ty prachy.." ,,Tak je naval a vypadni!" přikázala jsem mu. Když jsem své peníze opět držela v ruce ,Zrůd´as konečně vypadl. ,,Stalo se ti něco?" obrátila jsem se na Chestera. Jen zavrtěl hlavou. ,,Měli bychom jít na vzduch.." navrhla jsem a hnala se ke dveřím. Nejdřív jsem si ,ale peníze uložila.. Chester na mě čekal na chodbě. ,,Chazzy.. Jak se tomu ,co jsme před chvílí dělali říká?" Ohromeně se na mě podíval. ,,No tak. Nedělej.. Vím ,že umíte mluvit.. Slyšela jsem vás." Chaz sklopil hlavu. ,,Zabiješ nás za to?" ,,Blázníš?!" chytila jsem ho za ramena a zatřásla s ním. ,,Jste úžasní.. Jste jako my! Patříte k nám.." podívala jsem se mu do očí. ,,Díky Dewlli." Usmál se na mě ,,Tomu ,co jsme dělali se říká líbání a mazlení.. Líbí se ti to?" vyzvídal. Stydlivě jsem kývla hlavou a mazala ven.
Potřebovala jsem ráno nutně mluvit s Reliewttorou. Potichu jsem vlezla do jejího pokoje a co nevidím! Rel se tam líbá s Mikeem! Chvíli jsem na to čuměla a pak honem nepozorovaně vyklouzla ven. A mě chce něco vykládat ,že jsou to psi! U snídaně jsem se na to narážela.. ,,Kde byl ráno Mike?" ,,Nejspíš venku s ostatními.." zaskočilo jí. ,,Né ,venku nebyl ,tam jsem ho hledala." Upozornila jsem ji. Mám výhodu ,že ona mi nevěří ,že kluci umějí mluvit. Mike se červená ,jak o závod a ostatní se mu řehní ,mě nevyjimáje. ,,No ,já jsem ho něco učila.." zakašlala Rel. ,,Ty jeho? Já myslela ,že spíš on tebe.." pokývala jsem znalecky. ,,Hele! Já za to nemůžu ,prostě se ke mně z ničeho nic naklonil.. Myslela jsem ,že mě chce kousnout!" ,,A kousnul?" ,,Ne…" zakroutila hlavou. ,,Udělal něco nádhernýho.." zasnila se. ,,Políbil tě?" zeptala jsem se jí.. ,,To se tak jmenuje?" podivila se. Kývla jsem. ,,A jak to víš?" ,,Řekl mi to Chester.." ,,Nech toho a mluv konečně vážně!" naštvala se. ,,Proč bych to nemohl vědět?" zeptal se Chaz. Reliewttoře vypadla vidlička z ruky. ,,On mluví!" ,,Jasně! Všichni mluvíme.." řekl Phoenix a ještě jednou si nabral pár hranulek. ,,Budeš tlustej!" smál se mu Rob. ,,Nebudu ,já to vyběhám!" ,,To těžko ,Phoene!" navážel se do něj Joe. Reliewttora tu jejich hádku sledovala s otevřenou pusou a já se jí vítězně zadívala do očí. Mohla v nich přečíst tuto otázku: Tak měla jsem pravdu nebo ne? Jenom udivěně kývla. Rozesmála jsem se a dala jsem se do hovoru taky. Někdo přece musí stát na Phoenixovo straně!
Ležela jsem ve své posteli a už pomalu usínala. Najednou ke mně něco vyskočilo. Rozsvítila jsem. ,,Ahoj." Zubil se na mě Chester. ,,Chazzy! Co tu děláš?" ptala jsem se ho ,zatímco on se cpal pod mou přikrývku. ,,Máš tu pěkně teploučko.." brmlal a tulil se ke mně. ,,Jo ,mám a nehodlám se dělit!" snažila jsem se ho z dostat z mojí postele. ,,Mike ted´ šel k Rel." Oznámil mi a mrkl na mě. ,,Hm.. Má dobrý!" otočila jsem se k němu zády a zavřela oči. Začal mě hladit. Jeho polibky zasypávali vše ,kam jen dosáhl a mě to rušilo ze spaní! ,,Chazzy.." řekla jsem a otočila se na něj. Podíval se na mě těma svýma nádhernýma očima a já byla ztracená.. Začali jsme se líbat a mazlit. Chester mi pomalu sundával mou košilku na spaní.. Pak mě začal líbat snad po celém těle. Hořela jsem a dál jsem se dožadovala jeho pozornosti. Najednou jsem to nemohla vydržet. Něco jsem chtěla. Po něčem jsem toužila… Byl to Chester. Nedočkavě jsem z něj strhla košili a líbala jeho kůži. Ochutnávala každičké místečko na jeho těle. Nakonec jsem z něj za jeho pomoci servala i zbytek jeho oblečení. Byli jsme oba nazí! Děsilo mě to ,ale Chester mě nenechal ani chvíli na pokoji. Ani jsem si neuvědomovala ,že vzdychám a stále dokola opakuji jeho jméno. Pak přišlo i na hlavní akt.. Oba jsme byli nezkušení. Já proto ,že wampiři tohle neznají a on proto ,že byl jako pes vězněn a týrán. Hekal a vzdychal mi v náručí.. Pak bylo velké finále. Potom jsme se oba udýchaní a zmatení ,hlavně já , složili na postel. Pomalu jsme si navzájem usínali v náručí a on mi šeptal do uší ty nejkrásnější slůvka chvály.
,,Jak se vlastně vyrábí wampíři?" zeptal se nás Brad u televize. ,,Jak? No jak.. To ti vysvětlí Rel.." zahrála jsem to smečem na kámošku ,protože po pravdě řečeno i mě to zajímalo! ,,Někdo tě prostě kousne do krku.. Vysaje trochu tvý krve a pak ti dá napít ze své.. Tím se v něj proměníš." Řekla Rel a dál nerušeně pojídala oříšky. ,,Takže vy jste taky dřív byli něčím jiným než ženywamp?" udivil se Mike. ,,Jasně ,že byli .. Dewlli byla poštačka a já zápasník sumo." Řekla kámoška a já vyprskla oříšky ,které jsem si před chvílí naházela pracně do pusy. ,,Čuně!" otituloval mě Rob. ,,Dlouháne!" nedala jsem se. ,,Nechte toho! Mě fakt zajímá ,čím jste byli před tím!" zaryl do mě Mike svůj pohled. ,,To je jednoduchý.. Lidi." Zastyděla jsem se. Kluci užasli. ,,Lidi jako my? Vážně?" lapal Joe po dechu. ,,Jo, dřív jsme byli jiný… Ujal se nás jeden starej upír.. Proměnil nás ve wampiry a věnoval nám tento dům." řekla Rel. ,,Proč to udělal?" zajímal se Chester. ,,Byl to můj děda… Dobře se o mě postaral. Nechtěl ,abychom jako lidi trpěli. Ted´ máme nádhernej život." Usmála jsem se. ,,Taky byste chtěli být wampiři?" podívala se na ně s očekáváním Rel. Kluci přikývli.
Chester ležel v mojí posteli a nervozně se na mě díval. ,,Tak dělej.. Mám strach.." ,,Neboj ,ttrochu to bolí ,ale pak je to krásný… Uvidíš" mrkla jsem na něj. Lehla si vedle něj a naposledy ho políbila jako člověka. Až se stane ,tím čím já ,všechno bude jiný.. Chci si užít poslední okamžik ,kdy ho takhle vidím.. ,,Chazzy?" ,,No?" ,,Mám tě ráda.." ,,Já tebe taky." dal mi polibek na čelo. Pohladila jsem ho po vlasech a přisála se k jeho krku. Polykala jsem jeho krev a ona ve mně umírala každým douškem. Konečně jsem se od něj odtrhla a nařízla si žílu na zápěstí. Chester hltavě pil. Čím více měl mé krve ,tím více se blížil ke své svobodě ,ke své zkáze. Před očima mi běžely ty nádherné chvíle s Chazzem a po tvářích mi stékaly slzy. Žádné další okamžiky s ním už nebudou. Když Chester přestal ponořil se do hlubokého spánku a já s ním.
Ráno jsem s Rel tiše seděla u snídaně. Všichni ostatní spali. Za tu noc jsme stačili všechny proměnit. Ted´ už nám zbylo jen čekat až se probudí. ,,Už nikdy ho neuvidím.." rozbrečela se Rel a já ji obejmula.. ,,To bude dobrý. Oni se vrátí.." řekla jsem ,ale v mých slovech bylo tolik smutku ,že jim nevěřila. Bouchly dveře. Hned jsem vylítla podívat se. Chester si v mém pokoji balil své věci. ,,Kam jdeš?" zeptala jsem se vystrašeně. ,,Musim pryč. Nebudu tu hnít.." arogantně se zakřenil ,,Chazzy!" přimkla jsem se k němu na chodbě ,když kolem mě procházel a chtěla ho políbit. Nelítostně mě odstrčil a spěchal za klukama ven. Stěli jsme u dveří a s pláčem jsme viděli ,jak nám mizí v dáli. Ted´ vím ,jak bylo dědovi ,když jsem se den po té ,co mě proměnil zdejchla. Táhlo mě to do světa. Nenáviděla jsem všechny ,který jsem jako člověk znala a toužila od nich co nejrychleji pryč. To samé cítili kluci. Možná se někdy vrátí ,až je to přejde ,jako to přešlo nás. Já vím ,ale jediné. Že tu na ně budu navždy čekat!
-věnováno Rel a těm ,kteří už se nikdy nevrátí..-