Temný středověk, velké náměstí…
Všude bylo mnoho, ale opravdu mnoho lidí.Čekali na to až se otevře velká dřevěná brána, ve které bude stát ta osoba, co má být popravena.Mezi přihlížejícími lidmi je další pět, kteří vypadají jako normální.Jen oni vědí, že tohle všechno se nemá stát, že ta osoba za nic nemůže…
Ten, co stál uprostřed, vlasy temně černé jako nebe a stejně temné i oči, zvedl hlavu nahoru a pozoroval smutně bez jediného slova to nebe, které se taky mračilo.Správné počasí na popravu…Někoho, který za nic nemůže…
Za bránou se ozvala rána, až se do vzduchu vzneslo pár vran, které seděli na střechách domů.Taky čekaly na toho odsouzence…Teď se ale rozletěly společně pryč z toho prokletého místa.
Někteří lidé už byli netrpělivý, tak si začali hodně tiše něco šeptat.Všechno ale utichlo, když uslyšeli další obrovskou ránu za branou…Pohledy všech se tam otočili.
Brána se najednou rozletěla dokořán.Nejdříve byly slyšet jen kroky…Pak ale vyšli na náměstí.Nejprve vyšli ven dva muži kati.Stejně jako ostatní lidé byli oblečení v černém, ale jejich černé hábity se od ostatních dost lišily…Jejich byly upravené a krásně čisté…Na tvářích jim svítil obrovský úsměv.Jakoby měli radost z toho, co chtějí udělat…Že chtějí někoho upálit.
Pomalu se přibližovali k shromáždění lidí.Když vyšli z té největší tmy, dalo se spatřit, že někoho táhnou za sebou.
Táhli ho každý za jednu ruku.
Všechny pohledy se na něj dívali.Dívali se vyděšeně na toho muže.Byl snad obviněn z toho, že patří k těm, co se každý úplněk mění v toho obrovského vlka?Nebo snad kvůli tomu, že je to čaroděj?Nikdo z nich nedokázal v tuhle chvíli odpovědět.
Muž sebou házel na všechny strany.Chtěl, aby ho kati pustili.Na jeho tváři bylo vidět, že je zrovna v těch nejlepších a taky nejmladších letech.Mohlo mu být něco po dvaceti.Jeho tělo pokrýval černý hábit, jako měli všichni kolem něj.Jen nevypadal, tak čistě jako jejich…Na části u nohou a na břiše byl hodně roztrhaný…Při pohledu na jeho postavu bylo vidět, že si dost vytrpěl.
U těch míst, kde byl hábit roztrhaný, byla vidět krev.Ta se třpytila, i když slunce nesvítilo.Tvář měl bílou jako smrt.Přes jeho bílou tvář měl řeznou ránu od meče a krev mu taky pomalu stékala na zem.Jeho oči byli černé - nebo snad tmavě hnědé? - , prázdné a také vystrašené.Vlasy černé, nebyly ale úplně černé.Občas se dala zahlédnout špína, co měl muž ve vlasech.
Pozoroval katy před sebou opravdu vystrašeně.Chvílemi mu pohled sklouzl na obecenstvo.Zkoušel se vysmekávat katům z jejich sevření.Oba ho drželi pevně.Velice pevně.Vzdal to…
Pootočil hlavu na své nohy, ty za ním vlály, jakoby je ani neměl.Ale věděl, že s nimi dokáže pohnout, ale on se jen vzpíral, aby ho nedotáhli, tam kam chtěli.Nejvíce bolesti cítil na břiše, z kterého mu z rány pořád tekl pramínek krve.Nepřemýšlel, ale o bolesti, ale o tom, co se bude dít, až ho kati dotáhnou k tomu vrchu…Katův vrch stál přesně uprostřed náměstí.Vyvýšené pódium s obrovským kůlem uprostřed.
Všichni uhýbali katům z cesty.Muž netušil proč, jestli to bylo kvůli němu nebo jestli měli spíše strach z katů.Ale spíš kvůli němu..Pořád se víc a víc přibližovali ke Katovu vrchu.Dotáhli ho ke schodům.Kati se zastavili a s velkým úsměvem se podívali po své oběti.Muž polkl a vystrašeně se po nich zadíval.Viděl v jejich očích radost, velkou radost z toho, co chtějí udělat.Že ho chtějí popravit.Zvedli ho na nohy a urputněji chytli za ruce, aby se jim nevyškubl.
,,Nechci umřít.."dostal strach z toho, co se mělo s ním stát a on to nemohl zastavit.,,Ne!"vykřikl.Škubl rukama, ani nevěděl, kde sebral tu sílu, aby se oběma katům vyškubl, ale povedlo se mu to!Rozběhl se zpět k bráně.Ta vedla k lesu, rovnou do místa, kde by se mohl schovat a oni už by ho nikdy nenašli.
Všichni mu uskakovali z cesty.Opravdu z něho měli strach…Slyšel dupot za sebou.Tušil, že jsou to kati.Nikdy se jich nezbaví!Ale nehodlal to vzdát, lidé se ho báli, takže měl pořád volnou cestu.Otočil hlavu, aby se podíval, jaký má zatím náskok před svými vězniteli.Než se na ně stačil podívat, všiml si v davu pěti osob…Oněměl úžasem.Pět obličejů, pět přátel…Všechny oči sledovaly naoplátku jeho.Smutné výrazy…
Ani si nevšiml, že zpomalil, hodně zpomalil.Sledoval jen ty, co si o nich myslel, že to jsou jeho přátelé.Kati ho dohonili a společně povalili na zem.Několik osob vykřiklo a davem zašumělo vzrušení.
Jeden kat ho přimáčkl k zemi a druhý hned na to vytáhl dýku, kterou měl za pasem.Položil jí oběti na krk.Muž ztuhl.,,Nechte toho!"křikl z Katova vrchu na katy soudce.,,Tohle má být veřejná poprava…"
Kat se přetočil opět k muži a zašeptal, aby to slyšel jen on, oběť a jeho společník:,,Zkus to znovu a udělám to, i kdybych tam měl jít potom místo tebe já.."Oběť mu ale jen plivla do obličeje.Ani netušil, kde našel tolik odvahy, aby tohle udělal.
Kat si utřel obličej a vrazil oběti prst do otevřené rány, co měl na břiše.Mužovým tělem projela obrovská bolest.Vykřikl velice bolestivě.Kat mu prst vytáhl a muž vykřikl znovu.Cítil, jak se mu z rány zase žene ven krev.Zúženýma očima, plnýma bolesti se podíval po katovi.Ten se vražedně usmíval.Schoval si dýku zpátky za pas.Oba kati ho zase donutili postavit na nohy.
Muž se otočil na svých pět přátel:,,Proč mi nepomůžete?Vy víte, že já za nic nemůžu!Prosím, pomozte mi!"křičel na ně.Ten uprostřed s černými vlasy a bradkou, udělal krok vpřed.Ale ostatní ho hned zatáhli zpět dozadu.Jen sklonil hlavu k zemi.Muž je pozoroval celou dobu, hledal v jejich očích pomoct.Ale nic neviděl.Každý se vyhýbal jeho očím.
Kati mezitím vytáhli muže nahoru po schodech na Katův vrch.Dotáhli ho ke kůlu.Jeden z katů, ho přimáčkl ke kůlu, zatím co druhý kolem něj utahoval provaz.Nebránil se..Kat ale jako by chtěl, aby slyšel oběť vykřiknout.Utahoval provaz kolem mužova těla, jak to nejvíc šlo.Muž ale nechtěl dopustit, aby se to katovi vyplnilo..Zakousl se do rtů.Ale kat nepřestal a utáhl provaz ještě víc.Muž konečně vykřikl.Byl to výkřik plný bolesti.Na katově tváři bylo vidět potěšení, z toho že se mu podařilo dopřát si slyšet výkřik své oběti.Muž se díval zlostně po katovi, co uvázal provaz.Usmíval se.
Muž se zadíval do obecenstva.Jeho oči konečně našly přátelé.Sledovali ho, ale ani jeden se neopovážil mu pomoct.Muž sklonil hlavu a zavřel oči.
Ten s černými vlasy se na svého svázaného přítele díval nejsmutněji.Chtěl mu pomoct, ale bylo to proti zákonům.Také se zadíval smutně do země.
Soudce se konečně chopil slova.Rozevřel velice dlouhý pergamen a začal předčítat před celým nádvořím:,,Chestere, byl jste obviněn z čarodějnictví a obětování tří dětí z naší vesnice na Sabat -"Chester tohle nehodlal dál poslouchat.,,Ale já nic neudělal!Nikdy bych jim neublížil!Musíte mi věřit!"otočil se prudce po lidech.Nikdo se mu nevěřil, poznal to v jejich očích.
,,Také za zničení úrody a za uhranutí našeho spoluobčana, který umírá na nemoc, kterou jste na něj uhranul…"četl dál z pergamenu soudce.Chester se díval vystrašeně po lidech.Pořád viděl v jejich očích jen nenávist k němu.Ale proč?On nic takového neudělal!Chtěli ho upálit, za něco, co nikdy neudělal…Podíval se směrem k nebi, ale hned se vrátil očima na náměstí.
Soudce dočetl poslední žalobu a otočil se na obecenstvo:,,Za tohle tě, Chestere, čeká upálení…Rada rozhodla.."Chester věděl, že to řekne, ale až teď dostal největší strach.,,Ale ne!Já to opravdu neudělal!"zkoušel přemluvit ostatní Chestere.Všichni se vyhýbali jeho očím.,,Tohle by mohl říct každý."sykl na něj nenápadně jeden z katů.,,Nikdo ti neuvěří…"
,,Můžete začít s popravou."doplnil soudce a kývl na oba katy.Chester propadl panice.Přece to vážně neudělají!On by nikdy nikomu neublížil!Oba katové začali k Chesterovi nosit svázané hromady větví a klacků.Pokládali je Chesterovi k nohám.Začali kolem něj stavět hranici.
Chester se nechtěl vzdát.Začal lomcovat s provazy, co ho poutaly ke kůlu.Kat to ho ale přivázal velice pevně a provazy se ani nehly.Začal ztrácet naději.Blíží se jeho konec a on to musel připustit.
Jeden z katů si nechal zapálit jednu pochodeň.Jeho společník to za chvíli udělal taky.Chester se naposledy podíval po svých přátelých.Jenom jediný se na něj díval.Mike…
Jeho rty se pohly.Chester se na ně zaměřil, aby pochopil, co mu chtěl Mike říct:,,Udělej to, Chestere."Chester pochopil, co Mike myslí.On jediný věděl, že on to dokáže.Chester pozvedl hlavu k obloze.Sledoval každý tmavý mrak, jako by čekal na zázrak.Jeden z katů se na něj zadíval a jenom se usmál a zúžil oči.Kývl na svého přítele.Pak oba stejně přiložily svoje pochodně k hranici.Suché dřevo hned chytlo.Chester cítil, jak mu pomalu začaly chytat od plamenů nohy.
Udržel ve svých očích slzy bolesti, jen aby se soustředil na to, co se blížilo.Čím dál tím víc.Po chvilce celé jeho tělo hořelo v plamenech.Nemohl dál, ale věděl, že se to blíží.Bolest už se ale nedala ukrýt.Začal křičet přes celé náměstí.Jeho křikl utichal.Pomalu ale jistě utichal.Je konec…
Sklonil hlavu a ztratil vědomí.V tu chvíli uhodil nad jeho hlavou blesk.Celé náměstí vykřiklo překvapením.Mike sledoval Chestera.Začalo pršet..Malý deštík se spustil v hustý déšť.Uhasil oheň…Ale pro Chestera bylo pozdě.Déšť přišel pozdě..
,,Povedlo se ti to, Chestere."zašeptal Mike, když sledoval Chesterovo ohořelé tělo.,,Ale už se to nedozví, Mikeu."sklonil oči k zemi Joe.Mike se podíval po Chesterovi a vyšel blíž k vrchu, který se začal díky dešti vyprazdňovat…
,,Já vím, že bys nikomu neublížil, Chestere.Ale oni to o nás věděli…"zašeptal Mike, když stál naproti němu.Mike ale spatřil Chesterovu tvář.Usmíval se.Mikeovi sjela po tváři slza.,,On to věděl…Věděl, že se to povedlo…"
Všude bylo mnoho, ale opravdu mnoho lidí.Čekali na to až se otevře velká dřevěná brána, ve které bude stát ta osoba, co má být popravena.Mezi přihlížejícími lidmi je další pět, kteří vypadají jako normální.Jen oni vědí, že tohle všechno se nemá stát, že ta osoba za nic nemůže…
Ten, co stál uprostřed, vlasy temně černé jako nebe a stejně temné i oči, zvedl hlavu nahoru a pozoroval smutně bez jediného slova to nebe, které se taky mračilo.Správné počasí na popravu…Někoho, který za nic nemůže…
Za bránou se ozvala rána, až se do vzduchu vzneslo pár vran, které seděli na střechách domů.Taky čekaly na toho odsouzence…Teď se ale rozletěly společně pryč z toho prokletého místa.
Někteří lidé už byli netrpělivý, tak si začali hodně tiše něco šeptat.Všechno ale utichlo, když uslyšeli další obrovskou ránu za branou…Pohledy všech se tam otočili.
Brána se najednou rozletěla dokořán.Nejdříve byly slyšet jen kroky…Pak ale vyšli na náměstí.Nejprve vyšli ven dva muži kati.Stejně jako ostatní lidé byli oblečení v černém, ale jejich černé hábity se od ostatních dost lišily…Jejich byly upravené a krásně čisté…Na tvářích jim svítil obrovský úsměv.Jakoby měli radost z toho, co chtějí udělat…Že chtějí někoho upálit.
Pomalu se přibližovali k shromáždění lidí.Když vyšli z té největší tmy, dalo se spatřit, že někoho táhnou za sebou.
Táhli ho každý za jednu ruku.
Všechny pohledy se na něj dívali.Dívali se vyděšeně na toho muže.Byl snad obviněn z toho, že patří k těm, co se každý úplněk mění v toho obrovského vlka?Nebo snad kvůli tomu, že je to čaroděj?Nikdo z nich nedokázal v tuhle chvíli odpovědět.
Muž sebou házel na všechny strany.Chtěl, aby ho kati pustili.Na jeho tváři bylo vidět, že je zrovna v těch nejlepších a taky nejmladších letech.Mohlo mu být něco po dvaceti.Jeho tělo pokrýval černý hábit, jako měli všichni kolem něj.Jen nevypadal, tak čistě jako jejich…Na části u nohou a na břiše byl hodně roztrhaný…Při pohledu na jeho postavu bylo vidět, že si dost vytrpěl.
U těch míst, kde byl hábit roztrhaný, byla vidět krev.Ta se třpytila, i když slunce nesvítilo.Tvář měl bílou jako smrt.Přes jeho bílou tvář měl řeznou ránu od meče a krev mu taky pomalu stékala na zem.Jeho oči byli černé - nebo snad tmavě hnědé? - , prázdné a také vystrašené.Vlasy černé, nebyly ale úplně černé.Občas se dala zahlédnout špína, co měl muž ve vlasech.
Pozoroval katy před sebou opravdu vystrašeně.Chvílemi mu pohled sklouzl na obecenstvo.Zkoušel se vysmekávat katům z jejich sevření.Oba ho drželi pevně.Velice pevně.Vzdal to…
Pootočil hlavu na své nohy, ty za ním vlály, jakoby je ani neměl.Ale věděl, že s nimi dokáže pohnout, ale on se jen vzpíral, aby ho nedotáhli, tam kam chtěli.Nejvíce bolesti cítil na břiše, z kterého mu z rány pořád tekl pramínek krve.Nepřemýšlel, ale o bolesti, ale o tom, co se bude dít, až ho kati dotáhnou k tomu vrchu…Katův vrch stál přesně uprostřed náměstí.Vyvýšené pódium s obrovským kůlem uprostřed.
Všichni uhýbali katům z cesty.Muž netušil proč, jestli to bylo kvůli němu nebo jestli měli spíše strach z katů.Ale spíš kvůli němu..Pořád se víc a víc přibližovali ke Katovu vrchu.Dotáhli ho ke schodům.Kati se zastavili a s velkým úsměvem se podívali po své oběti.Muž polkl a vystrašeně se po nich zadíval.Viděl v jejich očích radost, velkou radost z toho, co chtějí udělat.Že ho chtějí popravit.Zvedli ho na nohy a urputněji chytli za ruce, aby se jim nevyškubl.
,,Nechci umřít.."dostal strach z toho, co se mělo s ním stát a on to nemohl zastavit.,,Ne!"vykřikl.Škubl rukama, ani nevěděl, kde sebral tu sílu, aby se oběma katům vyškubl, ale povedlo se mu to!Rozběhl se zpět k bráně.Ta vedla k lesu, rovnou do místa, kde by se mohl schovat a oni už by ho nikdy nenašli.
Všichni mu uskakovali z cesty.Opravdu z něho měli strach…Slyšel dupot za sebou.Tušil, že jsou to kati.Nikdy se jich nezbaví!Ale nehodlal to vzdát, lidé se ho báli, takže měl pořád volnou cestu.Otočil hlavu, aby se podíval, jaký má zatím náskok před svými vězniteli.Než se na ně stačil podívat, všiml si v davu pěti osob…Oněměl úžasem.Pět obličejů, pět přátel…Všechny oči sledovaly naoplátku jeho.Smutné výrazy…
Ani si nevšiml, že zpomalil, hodně zpomalil.Sledoval jen ty, co si o nich myslel, že to jsou jeho přátelé.Kati ho dohonili a společně povalili na zem.Několik osob vykřiklo a davem zašumělo vzrušení.
Jeden kat ho přimáčkl k zemi a druhý hned na to vytáhl dýku, kterou měl za pasem.Položil jí oběti na krk.Muž ztuhl.,,Nechte toho!"křikl z Katova vrchu na katy soudce.,,Tohle má být veřejná poprava…"
Kat se přetočil opět k muži a zašeptal, aby to slyšel jen on, oběť a jeho společník:,,Zkus to znovu a udělám to, i kdybych tam měl jít potom místo tebe já.."Oběť mu ale jen plivla do obličeje.Ani netušil, kde našel tolik odvahy, aby tohle udělal.
Kat si utřel obličej a vrazil oběti prst do otevřené rány, co měl na břiše.Mužovým tělem projela obrovská bolest.Vykřikl velice bolestivě.Kat mu prst vytáhl a muž vykřikl znovu.Cítil, jak se mu z rány zase žene ven krev.Zúženýma očima, plnýma bolesti se podíval po katovi.Ten se vražedně usmíval.Schoval si dýku zpátky za pas.Oba kati ho zase donutili postavit na nohy.
Muž se otočil na svých pět přátel:,,Proč mi nepomůžete?Vy víte, že já za nic nemůžu!Prosím, pomozte mi!"křičel na ně.Ten uprostřed s černými vlasy a bradkou, udělal krok vpřed.Ale ostatní ho hned zatáhli zpět dozadu.Jen sklonil hlavu k zemi.Muž je pozoroval celou dobu, hledal v jejich očích pomoct.Ale nic neviděl.Každý se vyhýbal jeho očím.
Kati mezitím vytáhli muže nahoru po schodech na Katův vrch.Dotáhli ho ke kůlu.Jeden z katů, ho přimáčkl ke kůlu, zatím co druhý kolem něj utahoval provaz.Nebránil se..Kat ale jako by chtěl, aby slyšel oběť vykřiknout.Utahoval provaz kolem mužova těla, jak to nejvíc šlo.Muž ale nechtěl dopustit, aby se to katovi vyplnilo..Zakousl se do rtů.Ale kat nepřestal a utáhl provaz ještě víc.Muž konečně vykřikl.Byl to výkřik plný bolesti.Na katově tváři bylo vidět potěšení, z toho že se mu podařilo dopřát si slyšet výkřik své oběti.Muž se díval zlostně po katovi, co uvázal provaz.Usmíval se.
Muž se zadíval do obecenstva.Jeho oči konečně našly přátelé.Sledovali ho, ale ani jeden se neopovážil mu pomoct.Muž sklonil hlavu a zavřel oči.
Ten s černými vlasy se na svého svázaného přítele díval nejsmutněji.Chtěl mu pomoct, ale bylo to proti zákonům.Také se zadíval smutně do země.
Soudce se konečně chopil slova.Rozevřel velice dlouhý pergamen a začal předčítat před celým nádvořím:,,Chestere, byl jste obviněn z čarodějnictví a obětování tří dětí z naší vesnice na Sabat -"Chester tohle nehodlal dál poslouchat.,,Ale já nic neudělal!Nikdy bych jim neublížil!Musíte mi věřit!"otočil se prudce po lidech.Nikdo se mu nevěřil, poznal to v jejich očích.
,,Také za zničení úrody a za uhranutí našeho spoluobčana, který umírá na nemoc, kterou jste na něj uhranul…"četl dál z pergamenu soudce.Chester se díval vystrašeně po lidech.Pořád viděl v jejich očích jen nenávist k němu.Ale proč?On nic takového neudělal!Chtěli ho upálit, za něco, co nikdy neudělal…Podíval se směrem k nebi, ale hned se vrátil očima na náměstí.
Soudce dočetl poslední žalobu a otočil se na obecenstvo:,,Za tohle tě, Chestere, čeká upálení…Rada rozhodla.."Chester věděl, že to řekne, ale až teď dostal největší strach.,,Ale ne!Já to opravdu neudělal!"zkoušel přemluvit ostatní Chestere.Všichni se vyhýbali jeho očím.,,Tohle by mohl říct každý."sykl na něj nenápadně jeden z katů.,,Nikdo ti neuvěří…"
,,Můžete začít s popravou."doplnil soudce a kývl na oba katy.Chester propadl panice.Přece to vážně neudělají!On by nikdy nikomu neublížil!Oba katové začali k Chesterovi nosit svázané hromady větví a klacků.Pokládali je Chesterovi k nohám.Začali kolem něj stavět hranici.
Chester se nechtěl vzdát.Začal lomcovat s provazy, co ho poutaly ke kůlu.Kat to ho ale přivázal velice pevně a provazy se ani nehly.Začal ztrácet naději.Blíží se jeho konec a on to musel připustit.
Jeden z katů si nechal zapálit jednu pochodeň.Jeho společník to za chvíli udělal taky.Chester se naposledy podíval po svých přátelých.Jenom jediný se na něj díval.Mike…
Jeho rty se pohly.Chester se na ně zaměřil, aby pochopil, co mu chtěl Mike říct:,,Udělej to, Chestere."Chester pochopil, co Mike myslí.On jediný věděl, že on to dokáže.Chester pozvedl hlavu k obloze.Sledoval každý tmavý mrak, jako by čekal na zázrak.Jeden z katů se na něj zadíval a jenom se usmál a zúžil oči.Kývl na svého přítele.Pak oba stejně přiložily svoje pochodně k hranici.Suché dřevo hned chytlo.Chester cítil, jak mu pomalu začaly chytat od plamenů nohy.
Udržel ve svých očích slzy bolesti, jen aby se soustředil na to, co se blížilo.Čím dál tím víc.Po chvilce celé jeho tělo hořelo v plamenech.Nemohl dál, ale věděl, že se to blíží.Bolest už se ale nedala ukrýt.Začal křičet přes celé náměstí.Jeho křikl utichal.Pomalu ale jistě utichal.Je konec…
Sklonil hlavu a ztratil vědomí.V tu chvíli uhodil nad jeho hlavou blesk.Celé náměstí vykřiklo překvapením.Mike sledoval Chestera.Začalo pršet..Malý deštík se spustil v hustý déšť.Uhasil oheň…Ale pro Chestera bylo pozdě.Déšť přišel pozdě..
,,Povedlo se ti to, Chestere."zašeptal Mike, když sledoval Chesterovo ohořelé tělo.,,Ale už se to nedozví, Mikeu."sklonil oči k zemi Joe.Mike se podíval po Chesterovi a vyšel blíž k vrchu, který se začal díky dešti vyprazdňovat…
,,Já vím, že bys nikomu neublížil, Chestere.Ale oni to o nás věděli…"zašeptal Mike, když stál naproti němu.Mike ale spatřil Chesterovu tvář.Usmíval se.Mikeovi sjela po tváři slza.,,On to věděl…Věděl, že se to povedlo…"
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář