Vběhla jsem do university a zamířila si to k laboratořím. Chodím sem každý den ,jsem tu těměř ,jako doma. ,,Dobré ráno ,Jute!" pozdravil mě Kelvin ,když jsem vběhla do kapitánské místnosti. Kelvin je věděc na naší universitě a zároveň tátův nejlepší kamarád. ,,Čus Kele! Kde je taťka?" ,,V laboratoři číslo 16 ,pracuje na koloidické emluzi." usmál se Kelvin a přistoupil k pultu se spoustou páček. ,,Najaký kalorický emulzi to pracuje?" zeptala jsem se a přišla k němu blíž. ,,Na koloidické emluzi ,Jute." Vzdychl Kelvin a zatáhl za páku na pultu. Ozval se hluk a zeď před námi se začala zvedat. Za ní se rýsovalo sklo. ,,To je ,ale veliký zrcadlo!" libovala jsem si po každé ,když jsem tu byla. ,,Já vím! Nejlepší je ,že za tím zrcadlem je centrální místnost. Lidé ,kteří v ní jsou nás vidí ,ale mi je ne." poznamenal potěšeně Kel. ,,Ale to jsi mi nikdy neřekl!" ,,Tak ti to říkám ted. Za tím sklem je hlavní centrální místnost. Ovládá celý systém na universitě. Je tam nepřeberné množství počítačových dat." poučil mne. ,,Fíha ,no to je bombič!" dělala jsem na sebe do zrcadla škleby ,,A to je tam jenom jedencomp?" zeptala jsem se po chvíli. Kelvin polkl a po chvíli řekl. ,,Je tonový druh compiuteru ,jsou zabudované rovnou v informačních panelech ovládající celou síť." ,,A co všechno je napojený na tu síť?" zajímalo mne. ,,Téměř všechno. Vstupní dveře do všech místností. Elektrické spouštění. Alarmový systém a spousta dalšího." ,,Takže ,když se ten počítač nějak rozbije ,tak je universita v pr.." ,,Jute!" ,,Chtěla jsem říct vprachu.." pokrčila jsem rameny a udělala svůj světoznámý andělský kukuč. ,,To máš pravdu. Kdyby se ten stroj rozbil ,tak by byla universita..." podíval se na mě a pokračoval. ,,Byla by v prachu ,jak ty říkáš.Ale na to jsme samozřejmě mysleli a proto je těch počítačů šest a v těch spousta datech se vyznají ,víš?" usmál se. ,,Jasný šéfe. Já padím za fotříkem!" ušklíbla jsem se a popoběhla ke dveřím do laborky. Kelvin se usmál a pohrozil mi prstem. ,,Jo a máte tu pěkný zrcadlo!" pochválila jsem to a zabouchla za sebou dveře. ,,Tátí?" procházela jsem chodbou a nakukovala do dveří. Všude bylo plno vědců ,ale táta nikde. Najednou se spustil alarm. Co se to děje? ptala jsem se sama sebe a když jsem viděla ,jak vědci zdrhají ven ,taky jsem začla utíkat. Byla jsem až na konci chodby a tak jsem spěchala ,co nejrychleji ,ale šlápla jsem si na svou tkaničku a dala si na čumák. ,,Ach jo!" zaklela jsem ,zavázala si tkaničku a zase se dala do běhu. Doběhla jsem k rozdvojené chodbě. Tak a kterým směrem ted? Vlevo nebo vpravo? Vlevo nebo vpravo? Přemýšlela jsem zmateně a pořád se klepala při řinčení alarmu. Kdyby to bylo cvičení ,tak už by to vypli! Nakonec jsem se rozhodla a dala se chodbou vlevo. ,,Hele ,támhle někdo je!" vykřikl za mnou někdo. Všimla jsem si ,že má v ruce pistoli. Začala jsem ,jako o život běžet nakonec chodby. ,,Pomoc!" vykřikla jsem a obrátila se za sebe. Dva ozbrojení chlapi mě doháněli. Ted mi došlo ,proč ten alarm tak zvoní ,někdo přepadl universitu! ,,Za ní!" řvali na sebe. Všimla jsem si ,že se dveře přede mnou pomalu zavírají. Musím to stihnout ,říkala jsem si v duchu a s vypětím sil si razila cestu dopředu. Už jsem byla u dveří a vbíhala dovnitř ,když po mě jeden z těch chlapů vystřelil a zasáhl mne do nohy. Upadla jsem a zůstala ležet na zemi. Dveře se za mnou zavřeli ,jsem v bezpečí.
Rozhlédla jsem se kolem ,ležela jsem v té centrální místnosti s těmi počítači a přede mnou byla ta velká skleněná plocha ,kterou jsem viděla do kapitánský místnosti. Vono to vážně funguje! Já vidím do té místnosti ,kde jsem před chvílí mluvila s Kelem! No bombič! Snažila jsem se postavit na nohy ,ale šíleně mě to bolelo ,tak jsem se doplazila k nějakému panelu uprostřed místnosti a opřela se o něj. Viděla jsem ,jakdo kapitánský místnosti přišla skupina ozbrojených chlapů a začali všechny komandovat a strkat je do jednoho rohu. Byl tam i Kel. Nejspíš šéf tý skupiny ho držel pod krkem a něco na něj řval. ,,Ted by to chtělo zvuk!" řekla jsem a vzdychla. ,,Tak ty nevíš ,kde to je?" zařval šéf. Lekla jsem se. Ono to funguje! Já slyším ,co tam říkají! ,,No to je bombič!" řekla jsem na hlas. Bylo mi jasný ,že to musel udělat ten počítač ,maj to tu fakt bombově vymyšlený. ,,Díkes ,pc!" řekla jsem a zaposlouchala se do rozhovoru šéfa a Kelvina ,který měl u hlavy přiloženou zbran. Polkla jsem. ,,Kele!" ,,Nic nevím!" zavrtěl Kelvin hlavou ,když seho vyptávali na nějaký koncifusní stroj nebo co. ,,Nevíš?" zařval jeden z těch ozbrojených týpků a natlačil Kela obličejem na sklo. Kelvinoviz očí stékaly slzy. ,,Nevím!" řekl. Ten chlap mu přilož pistol ze zadu k hlavě a zmáčkl spoušt. Kelova hlava se rozprskla na sklo. Zařvala jsem. Najednou se zed začala stahovat dolu a za chvíli jsem nic neviděla. Sklo se zatemnělo. Neměla jsem už možnost pozorovat ,jak krev stéká po skle dolů a mě to rve srdce. ,,Co to ,kurva je?" slyšela jsem poslední větu šéfa skupiny. Došlo mi ,že to tedy oni neudělali. Někdo je v téhle místnosti se mnou! ,,Halo? Je tu někdo?" polkla jsem a těžce se postavila na nohy. Rána v noze mě pekelně pálila a já byla celá od krve. Kulhavě jsem obešla panel a rozhlédla se kolem. Ani na druhé straně místnosti nikdo není. Všimla jsem si jen počítače. Takového normálního ,vůbec nevypadal ,jako nějaký vědecký ,který má posbírat všechnydata a celou universitu řídit. Teda jestli to nechali na tomhle prťavym compu ,tak se nedivím ,že ta universita jde do háje. Těžce jsem ušlapár kroků k tomu počítači. Chytla jsem se stolu a otočila se ,abych znovu viděla na sklo přede mnou. ,,Bože!!" zařvala jsem a sesunula se kzemi. Přede mnou byly na panelu napojené lidské hlavy a pozorovalimne. Ty jejich obličeje. Takhle přece vypadají jen Linkin Park! Myslela jsem ,že omdlím! ,,Jute.." řekl Rob a podíval se na mě. Upadla jsem do bezvědomí.
Když jsem se vzbudila ,ležela jsem na nějaké provizorní železné posteli. Nohu jsem měla zavázanou a už ani nebolela. Rozhlédla jsem se kolem. Ležela jsem u toho velikánského skla v centrální místnosti. Podívala jsem se k panelu. Asi metr a půl od země na něm byly ty hlavy. Dívaly se na ten počítač na druhé straně místnosti ,tak mě neviděly. Najednou se ,ale otočily směrem ke mně. ,,Neboj se ,Jute. Neublížíme ti." řekl Mike. Polkla jsem. ,,Universitu někdo přepadl a žáda vědecké materiály." oznámila mi Phoenixova hlava. Kývla jsem. ,,Nemusíš se bát. Tady jsi v bezpečí." podíval se na mě Chester. I když je mi z toho ,co vidím zle ,připadá mi ,že se při pohledu na něj vznáším. ,,Vy jste Linkin Park?" vykoktala jsem vyděšeně. ,,Ne. Jsme jen počítače vytvořené k jejich obrazu." řekl Brad. ,,Compiutery potažené kůží." dodal Rob. ,,S čipem místo mozku." usmál se Mike. ,,To je rozhodně zajímavý." pokusila jsem se taky usmát. ,,Ale máme i city ,Jute." podíval se na mě smutným pohledem Chester. ,,Už dlouho tě přes to sklo pozoruju. Nalákal jsem tě sem ,abych tě viděl. Jsi člověk a probouzíš ve mě pocit patřit ti." povídal. ,,Co to kecáš ,ty compe?" vypadlo ze mě. Rychle jsem se chytla za pusu ,tohle jsem říkat neměla! Chester se na mě plačtivě podíval ,rty se mu zachvěly ,,Jute.." řekl tiše a zavřel oči. ,,Co se stalo?" zeptala jsem se ostatních hlav. ,,Vypnul se." řekl Brad. Kdyby měl ramena ,určitě by jimi teď pokrčil. ,,Proč?" nechápala jsem. ,,I počítač má city." řekl Mike a otočil se ode mne.
Cpu si do úst jednu brambůrku za druhou a prohlížím si soubory na tom prťavém pc. Hlavy se mi snaží nahlížet přes rameno. ,,Co to tam děláš?" zeptal se mě Phoenix a snažil se nahlédnout do mého počítače. ,,Tak si to zjisti." řekla jsem s plnou pusou. ,,Tak jo." řekl Phoen. Otočila jsem se na židli ,abych na něj viděla. Jeho oči se dívaly ke stropu a myhotaly se. Po pár vteřinách se na mě podíval. ,,To se ti nepodaří."řekl. Vzdychla jsem. ,,Já vím ,ale alespon to skusím." ,,Můžeme ti pomoct." navrhl Mike. ,,Tak jo!" přisunula jsem se bliž k nim. ,,Co potřebješ zjistit?" podíval se na mě Chester. ,,Centrální bezpečnostní program." řekla jsem. Chester obrátil oči v sloup ,koutky úst se mu cukaly. Po chvíli řekl. ,,Je na heslo." ,,Vy ho nevíte?" divila jsem se. ,,Ne ,zná ho jen tvůj otec a dalších pár pracovníku." ,,Který jsou teď vězněný v kapitánský místnosti." dodala jsem a pokývala hlavou. ,,Nemůžete to nějak obejít?" zeptala jsem se a nad hlavou se mi ozval šramot. ,,Co to je?" lekla jsem se. ,,Myslím ,že se někdo snaží obejít nás." řekl Joe a podíval se na strop. Přesně nade mnou byl poklop od větrací šachty ,můžou sem ty zločinci vlézt! Slyšela jsem nad námi hlasy. ,,Sakra! Co budeme dělat?" podívala jsem se se strachem na kluky. ,,Jesli mě tu najdou.. Zabijou mě." zadívala jsem se na Chestera. Rozhodně se mi podíval do očí. ,,To nedovolíme."
,,Lez ,ještě kousek!" dirigují mě ze zdola hlavy. Já se houpu na laně a šplhám se k tomu poklopu od šachty. Pekelně mě bolí noha a síly mě opouštějí. ,,Už stačí jen malinko. To zvládneš!" povzbuzují mě ze zdola. Párkrát se ještě vytáhnu a jsem u poklopu! ,,Jute. Otevřiho a vyšroubuj ty vnitřní strany." navádí mě Mike. Těžce si z kapsy vydoluju šroubovák a snažim se jím to odstranit. Podaří se a čast upadne dolu ,divmě nevezme sebou. ,,Hotovo." vydechla jsem vystrašeně a křečovitě sedržela provazu. ,,Jsme si všimli." podíval se na odpadlou část Rob a znovu se zadíval na mě. ,,Vidíš tam ty tlačítka?" zeptal se mě Joe. Vytáhla jsem se víc do otvoru. Zmerčila jsem tam nejen tlačítka ,ale i chlápky s pistolí plazící se pomalu ke mě. Zakymácela jsem se. ,,Vidím tutlačítka! Co s nima? Honem!" ,,Nebuď tak nervozní ,v klidu." radil miBrad. ,,V klidu? Si se zbláznil. Ty chlapi budou za chvíli u mě!" zařvala jsem dolu. ,,Navíc už si mě i všimli!!" ,,Namačkej tam tohle číslo." breptal Rob. ,,Eh.. Konfigurační izolace GT8" nadiktoval mi Chester. ,,To jsou čísla?" hekla jsem. ,,Nekecej a dělej!" řekl nervozně. ,,Konfigurační izolace HF11" říkala jsem si pro sebe a psala to tam. ,,Už jsme skoro u ní! Dělejte!" ozvalo se z šachty. Ty chlapi s pistolema jsou až moc blízko! ,,Tak jak?" ptá se Mike. ,,Neplatné heslo!" vyjekla jsem ze sebe plačtivě. ,,Tak znova! Piš to: Konfigurační izolace GT8" natukala jsem to a podívala se před sebe do šachty. Chlapi jsou metr přede mnou a už se po mě sápou. Podívala jsem se na displej ,,K'od přijat!!" vykřikla jsem vesele. Ujela mi noha po provaze a já spadla na zem. Bouchla jsem se do hlavy ,ale viděla jsem ,jak se poklop nade mnou zavírá a byla šťastná. ,,Bombič!" ,,Díky! Díky! Díky!" skočila jsem k panelu a snažila se hlavy radostně obejmout. U Chestera jsem se zastavila. ,,Byla jsi skvělá." řekl mi a díval se mi do očí. Pohladila jsem ho po tváři a dívala se do těch očí s čipem v závěsu. Všechno mimo nás přestalo existovat. Všechno kolem se rozplynulo. Naklonila jsem se k němu blíž a zašeptala ,,Chazzy.." Přejela mu lehce rty po tváři ,nakonec jsem ho začala líbat.
Sedím u skla a pozoruju tu krvavou zaschlou skvrnu ,co zde zbyla poKelově hlavě. Jezdím prstem po skle a maluju její okraje. Co jsem to jen provedla? Myslím ,že jsem se zamilovala do počítače. Otočila jsem se od skla a zadívala se na hlavní panel se všemi těmi hlavami. ,,Jute?" řekl Chester tiše a podíval se na mě. Přišla jsem k němu blíž a opřela se o panel ,na kterém byla napíchnutá jeho hlava. Když si to tak uvědomuju ,je mi zle. ,,Ano?" podívala jsem se mu do očí. ,,Jak jsi mi to prve řekla?" zeptal se mě. ,,Řekla jsem ti: Chazzy.. Promiň." sklonila jsem hlavu a cítila se trapně. ,,To nic. Proč mi tak říkáš?" ,,Jsi hodně podobnej jednomu slavnýmu rokerovi ,teda jen hlavou samozřejmě." usmála jsem se křečovitě. ,,A ty máš toho rokera ráda?" zeptal se mě pomalu. Pokrčila jsem rameny. ,,Já tě rád mám.." řekl a vyhledal můjpohled. Usmála jsem se a začala ho líbat.
Už skoro týden trčím v jedné místnosti a mohu se užrat nudou! Už asi hodinu házím monotoně míčkem o zeď a čekám ,co rozbiju. ,,Nudíš se miláčku?" vyzvídá Chester. ,,No jo.." vzdychla jsem a došla k němu.Za ten týden ,co jsem tady sem se s hlavama spřátelila a Chester se pro mě stal hodně důležitým! ,,Mám pro tebe radostnou zprávu ,Jute!"usmíval se Mike. ,,Tak sem s ní!" mrkla jsem na něj. ,,Zítra už budeš volná!" řekl. ,,Fakt? No ,to je.." zamyslela jsem se. A co Chester? Vždyťuž ho neuvidím! ,,Ale já nemůžu. Chci tu být s vámi ,s tebou!" pohladila jsem Chazze po vlasech. ,,Jute.." řekl tiše a upřel na mě smutný pohled. ,,Ty mě stejně nemáš ráda ,bude pro tebe.." skočila jsem mu do řeči. ,,To není pravda!" ,,Ale je. Ty nemáš ráda mě ,ale toho rokera. Já jen vypadám jako on ,ale já jsem počítač vytvořený k jejich obrazu.Compiuter potažený kůží... Pamatuješ?" Sklesle jsem sklonila hlavu. ,,Máš pravdu ,promiň." řekla jsem tiše a z očí mi vytryskly slzy.
Ráno mě hlavy vzbudily. Ani jsem se pořádně nestačila rozkoukat. ,,Jute.." řekl Chester ,,No?" promnula jsem si rozespale oči. ,,Dole u panelu je takový červený tlačítko. Potřebujeme ,aby jsi ho zmáčkla." řekl mi Rob. ,,Proč?" ,,Je to reset.." podotkl Chazzy a zahleděl se na mě. ,,Né!" vykřikla jsem. ,,Prosím né ,já chci být s tebou! Chazzy já tě mám ráda!" tiskla jsem se k tomu studenýmu panelu a plakala. ,,Jute.. Slyšíšse? Ty nemáš ráda mě ,ale jeho.." řekl tiše Chester. ,,Udělej to pro mě. Trápím se bez tebe! už mi neubližuj a znič mou paměť. Já už nechcicítit bolest... Jute ,miláčku, udělej to pro mě." říkal mi. Hladila jsem ho a nemohla se od něho odprostit. ,,Budeš mi moc chybět." šeptala jsem mu. ,,Nebudu ,bude tu tvůj roker." zašeptal mi a očima mě prosil ,at to pro něj udělám. Naposledy jsem ochutnala jeho rty a sklonila sek tomu zářivýmu tlačítku. ,,Sbohem Chazzy." zadívala jsem se na něj. ,,Sbohem Jute... Bude se mi stýskat." zašeptal. ,,Ne ,nebude." řekla jsem a zmáčkla reset.
.: "Báseň ku story" by Aňonka
Byl jsi ,lásko ,neuvěřitelně blízko a pak ses rozhodl odejít.
V počítači lehce písklo ,když si šel čip odpojit.
Tvá tvář ztuhla a nechtěla se hnout.
Mý slzy z očí jsem nenechala schnout.
Byl jsi ,lásko ,pro mě celičký svět a pak jsi řekl dost.
Chci vrátit ty krásný časy zpět a zastavit lítost.
Líbala jsem tvá měkká ústa a doufala ,že se probudíš.
Naskytl se mi však jen důkaz ,že už jen tiše ,mrtvě spíš.
Byl jsi ,lásko ,pro mě oheň a pak jsi uhasl.
Byl jsi ,lásko ,pro mě bohem a pak jsi upadl.
Byl jsi ,lásko ,už nejsi -co bylo už není.
Marně se ptám hvězd ,kde jsi ,kde bych tě mohla najít.
Byl jsi ,lásko ,to jediné co jsem měla,
než jsem zmáčkla reset!