Letiště v L. A. je plné lidí. Rozhlížím se na všechny strany a hledám svou sestru. Doufám, že pro mě přijela, protože jako vždy s sebou táhnu tři kufry. Najednou uslyším známý hlas: "Susan, tady jsme." Otočím se. "Ahoj Sam." Obejmu sestru. "Už jsem se bála, že budu muset jet taxíkem." oddychnu si. Potom mrknu do kočárku, ve kterém sedí její skoro dvouletý syn. "Ahoj Dravene, tys ale vyrostl broučku. Celý tatínek. Je mu čím dál víc podobnej, viď?" "No jo. To druhý by mohlo být zase po mně." Zarazím se: "Počkej, jaký druhý?" Samantha se usmívá: "Jsem těhotná Sue." Její radost je nefalšovaná. Znovu ji obejmu: "To je skvělý. Budu dvojnásobná teta. A Chester už to ví?" "Ne, ještě ne. Chci mu to říct až o jeho narozeninách. Je to překvapení." "A jak už dlouho?" zeptám se. "Byla jsem u doktora a je to měsíc." Naskládáme moje zavazadla a kočárek do auta a už si to uháníme k Sam a Chazovi domů.
Než se naděju, už Sam zastavuje u známého domku na pláži. No, říkám sice domku, ale každému určitě dojde, jak asi ten domek musí být velký, když v něm bydlí Chester Bennington, zpěvák skupiny Linkin Park, tedy můj švagr. Hned v chodbě zakopnu o velký kufr. Neklamná známka toho, že se Chester už vrátil z turné. Z kuchyně se line slibná vůně. Á, Chaz něco dobrého kuchtí. Sam si svlékne kabát a mrkne na mě. Nemusí nic říkat, poznala jsem stejně dobře jako ona, že už je její manžel doma. Nechám je, aby se v klidu přivítali. Zatím čekám v obýváku s malým Dravenem v náručí. "Ahoj miláčku. Ty už jsi doma? Čekala jsem tě až večer." slyším Sam jak říká nadšeně. "Ahoj lásko. Doufám, že je to milé překvapení. Pojď ke mně. Moc jsi mi chyběla." "Počkej, nech si to až na jindy. Máme návštěvu." "Koho?" "Pojď se podívat." Posadím Dravena na gauč. "Susan? Ahoj moje milovaná švagrová." Přistoupí ke mně a dá mi pusu na tvář. "Ty jsi ale zkrásněla." vysekne mi poklonu. "Slyšíš Sam? Dávej si na něj dobrý pozor." varuju svou sestru. Sam se směje a táhne mě nahoru, kde už mám připravený pokoj.
Osprchuju se a převléknu do čistého oblečení. Potom sejdu zpátky do obýváku. Chester se věnuje svému synovi a Sam prostírá k večeři. "Mike bude mít velkou radost, až tě zase uvidí." řekne Chaz. "On si na mě ještě pamatuje?" zeptám se s úsměvem. "To víš že jo. Od tý doby, co jsi odjela, s ním nic není." Copak Mikey. Když jsem tu byla naposledy, prožili jsme spolu krásný románek. Nebrala jsem to nijak vážně, i když to byly nádherné chvíle, protože jsem věděla, že stejně musím odjet. Ale teď mě velice potěšilo, proč si to nepřiznat, že na mě nezapomněl.
Sedím na terase, sluneční brýle na očích. Večeře byl fakt výborná, musím uznat, že Chaz umí skvěle vařit. Za chvíli mají přijít zbývající Linkini i se svými drahými polovičkami. Těším se na ně, vždyť jsem je skoro rok neviděla. Z přemýšlení mě vytrhne Sam: "Susan, pojď, už přijeli." Kvůli Mikovi jsem si na sobě dala záležet. Oblékla jsem se celá do červeného, protože dobře vím, jak Mike tuhle barvu zbožňuje. Poznám ho ihned, i když je ke mně otočený zády. Přistoupím k němu a zakryju mu dlaněmi oči. Jsem zvědavá, jak bude reagovat. Sáhne svýma rukama na ty mé a chvíli se jich dotýká. "Susan?" zeptá se pak. Stáhnu ruce. Otočí se ke mně a zašeptá: "Susan." Usmívám se na něj, ale neudělám jediný pohyb. Ostatní nás nechají o samotě a jdou do vedlejší místnosti. Hledí mi upřeně do očí a není schopen ničeho jiného. Po chvíli to už nevydržím a udělám k němu krok. V tu chvíli, jakoby se probral, mě obejme a začne líbat. "Řekni, že se mi to jen nezdá, řekni, že to není jen další sen, prosím, řekni mi to." Usmívám se a ujišťuji ho: "Ne, není to žádný sen, je to skutečnost." Tiskne se ke mně, div že nevypustím duši, ale nechávám ho, je to deset měsíců, co jsem se neviděli. Když mě pustí, vidím, že má zarudlé oči. Vezme mě za ruku a ten večer ji už nepustí. Dělá mi to víc, než dobře.
"Máš ho vůbec ráda nebo si s ním jen tak zahráváš?" ptá se mě Sam, když se vracím příštího rána od Mikea. Prožili jsme spolu úžasnou noc. Ještě teď se nemůžu málem hnout. "Víš, že ani nevím." řeknu po pravdě a Samantha se na mě zamyšleně podívá: "Neměla by sis s ním zahrávat Susan, nezaslouží si to. On tě má opravdu rád. Čekal na tebe skoro rok, než jsi se vrátila. Nikoho mezitím neměl ani na jednu noc." "To nemůžeš vědět." odseknu. "Ale vím to, říkal Chesterovi, že čeká na tu pravou, na tebe." Pohodím hlavou a zapadnu do svého pokoje. Musím se po té náročné noci trochu vyspat.
Z postele vylezu až hodinu po poledni. V kuchyni mám nechaný oběd, do kterého se hned s chutí pustím a na ledničce vzkaz: Sue, prosím tě zajeď koupit několik lahví sektu na tu zítřejší oslavu Chesterových narozenin. Dík S.
A jo, málem bych zapomněla, Chaz zítra slaví 28. narozeniny. Hm a Sam mu řekne, že s ním čeká druhé dítě. Vezmu peníze, auto a jedu nakupovat.
Nastal velký den. Tedy jak pro koho. Já to moc neprožívám, už proto, že sama narozeniny neslavím. Sam je už od rána nervózní, pobíhá po domě a vše musí být perfektní. Mě se sice také snaží do toho bláznění zapojit, ale já jí dávám jasně najevo, jak mi to připadá trapný. V pět hodin přijde Mike a mě se hned zlepší nálada. Vyčítá mi, že se tady včera dvakrát stavoval a já nebyla ani jednou doma. "Mohla jsi mi aspoň zavolat." vede si svou, "po takové noci, co jsme spolu prožili, jsem myslel, že se ozveš." "Ale Mikeu, to přece není nutné. Takových nocí ještě bude." říkám a dráždivě ho líbám. Normálně ho na té pohovce v obýváku svedu a ještě, že Sam má v kuchyni práci s pečením narozeninového dortu, protože by to bylo fakt úžasné, kdyby přišla a uviděla nás jak si to spolu zrovna rozdáváme.
Oslava je v plném proudu, naštěstí už máme dárky a ty ceremoniále za sebou. Sedím u Mikea, v ruce skleničku se šampáněm a jsem v pohodě. Mike se culí jako měsíček a Chaz s Robem si z něho utahují, co asi zapříčinilo náhlý obrat jeho nálady. Zrovna se mě ptá, jestli s ním potom pojedu k němu, když nás všechny Sam prosí o klid. Á přichází to největší překvapení. Pomyslím si a už Mikea nevnímám. "Chtěla bych vám říct zprávu, kterou jsem se dozvěděla před měsícem a kterou jsem byla hodně zaskočena, přesto mě velmi potěšila a doufám, že potěší i vás, hlavně tedy tebe, Chestere." Podívá se na svého manžela a pak řekne celá rozzářená: ". Jsem těhotná. Budeme mít další dítě." Všichni se radují, ale Sam si jich nevšímá, zajímá ji Chesterova reakce. Stojí nehybně s otevřenou pusou, až se neudržím a vyprsknu smíchy. "Sam…" polkne, "Sam, to je báječné." Vezme ji do náruče a zatočí dokola. Potom ji krásně políbí. Píchne mě kdesi v srdeční oblasti. Nevím proč, ale v tu chvíli jim hrozně závidím.
Jdu spát k Mikovi. Vím, že tuhle noc jistě Chester a Samantha nevyplní spaním, ale něčím mnohem příjemnějším. Sedím v autě a přemýšlím o těch dvou. Jsou spolu už osm let a znají se minimálně deset. Přesto se pořád milují. Nechápu, jak jim to mohlo takhle dlouho vydržet. Reflektory auta kloužou po tmavé silnici před námi. Pozoruji ty dvě žlutá světla a jsem jaksi mimo nebo co. Když Mike zastaví ani to nepostřehnu. Skloní se ke mně a dá mi pusu na tvář: "Už jsme tady." Proberu se, popadnu tašku a soukám se z auta.
Dám si sprchu, obléknu se do krátké noční košilky a jdu za Mikem do ložnice. Může na mě oči nechat. Trochu se mi tím spraví nálada. Dlouho však na sobě košilku nemám, protože ji ze mě jedním pohybem stáhne. Milujeme se, ale já se přistihuju, že místo Mikova obličeje vidím Chesterův. "Miluju tě a dokázal bych na tebe čekat mnohem dýl než deset měsíců." řekne mi po tom a já se cítím mnohem hůř, než před tím.
U Benningtonů panuje skvělá nálada. Sam září jako sluníčko a Chester ji v jednom kuse objímá a líbá. Nemůžu se na ně dívat. Na ten šťastný zamilovaný pár. Najednou mám chuť udělat jim něco moc ošklivého, aby jim ty úsměvy spadly. Příležitost se mi dostane v zápětí, když Samantha musí odjet na několik dní do nemocnice, protože se jí udělá špatně.
Je půlnoc. Chester už dávno spí a já promýšlím do detailů svůj plán. Vstanu, obléknu si tu nejkratší košilku, kterou mám a která je tak průhledná, že bych mohla jít zrovna nahá. Žádné spodní prádlo pod ní samozřejmě nemám. Mám mnohem hezčí postavu, než moje sestra a na to v této chvíli sázím ze všeho nejvíc. Seběhnu schody do přízemí. Chvíli se rozhlížím, co by bylo nejlepší rozbít. Nakonec shodím větší vázu, která stojí na stole. Ozve se rána a já rychle spadnu do střepů a pořezu si lýtko i stehno levé nohy. Za chvíli se už nahoře rozsvítí a Chester se objeví na schodišti. Když vidí, co se mi stalo, honem ke mně přiběhne. "Jsi v pořádku? Nepořezala si se moc?" "To bude v pohodě. Jdi si lehnou." tvářím se statečně. "Blázníš? Přece tě tady takhle nenechám. Ukaž podívám se ti na to." Natáhnu nohu. Přinese lékárničku a začne mi nohu ošetřovat. Při tom musí ještě trochu vyhrnout už tak dost krátkou košilku, protože jeden šrám vede vysoko. Vzrušením ani nedýchám, když se jeho prsty dotýkají mého úplně odhaleného stehna. Přelepí mi poslední bolest, ale mou nohu nepouští. Podívá se na mě. Jedno ramínko košilky mi sklouzne níž. Chester ho hypnotizuje očima. Náhle natáhne ruku a sesune ho ještě níž. Zarazí se a mrkne, co tomu říkám. Němě se na něj dívám a srdce mi splašené duní. Povzbuzen mým klidem mi stáhne i druhé ramínko. Z košilky vyklouznou obě moje ňadra. Skloní se k nim a jemně je líbá. Trochu se nadzvednu a on ze mě svlékne poslední zbytek toho hadříku. Jsem mrcha a vím to, ale teď už to nemůžu zastavit a ani nechci. Teď už se totiž nejedná o pomstu, ale to, že toužím po tom, se s ním milovat. Svlékne si kalhoty od pyžama, nic víc na sobě nemá a lehne si na mě. Doteky našich nahých těl ve mně vyvolávají neuvěřitelný pocit. Stále jakoby se bál, že najednou řeknu dost, mě začne nesměle líbat. Laskám ho na těle a cítím jak mu to dělá dobře. Milujeme se celý zbytek noci a k ránu, kdy už jsme oba vysílení a padáme únavou, mu usnu v náručí.
Vzbudí mě jakýsi výkřik. Chvíli nechápu, kde jsem. Pak uvidím Samanthu a vedle ní Mikea. Snažím se něčím zahalit, ale nemám nic po ruce. "Sam počkej, já ti to všechno vysvětlím." Slyším říkat Chestera. "A co? Co mi chceš vysvětlovat na tom, že jsi se vyspal s mojí sestrou?!" křičí Sam. Pak se otočí a odchází pryč. "Sam! Sam!" volá za ní Chester a snaží se jí dohonit. "Mikeu…" snažím se, ale on se na mě podívá tak ledovým pohledem, jakoby to byl úplně jiný člověk. "Mlč. Nechci nic slyšet." Pak se obrátí na přicházejícího Chaze: "Ty hajzle, jak si mi to mohl udělat. Moc dobře víš, jak ji miluju." začne řvát a dá mu takovou ránu pěstí, že Chester, který takový výpad ani ve snu nečekal, popolítne a vezme druhou o zeď. "Mikeu dost! Nech ho, slyšíš!" začnu křičet, když vidím, že Chesterovi teče z nosu krev a má roztržené obočí. Najednou z něho všechen vztek vyprchá a on začne plakat: "Proč Susan? Proč jsi mi to udělala?" Obejme mě a položí si hlavu na mé rameno. "Vždyť já tě mám tolik rád. Proč mi tahle ubližuješ?" "Já tě mám taky ráda Mikeu, ale nemiluju tě, jako ty mě. Ty sis ze mě udělal ideální ženu, kterou nejsem a nikdy nebudu, pokud se opravdu nezamiluju. Promiň."
Sedím s Chazem v kuchyni a ošetřuji mu zranění. Mike už odešel. Nejspíš navždy. "To obočí potřebuje sešít." řeknu a podávám Chazovi další kapesník, protože stále krvácí z nosu. Mávne rukou: "Jen mi to přelep náplastí. Do nemocnice nepojedu." "Chestere já…musím ti něco říct." "Ne Susan. Nic neříkej." "Ale já musím a chci." naléhám. Podívá se na mě: "Nemusíš. Všechno vím." Dokonale mě zmátne. "Co víš?" "Že jsi tu vázu rozbila úmyslně a tu nohu si pořezala naschvál." "Ale jak…" nechápu. "Viděl jsem tě, myslela sis, že spím, ale nebyla to pravda." Zavřu oči a zhluboka dýchám. "A víš taky proč to všechno?" Pokrčí rameny: "Ne to nevím. Asi jsi se mnou chtěla milovat, ale nevím proč." "Proč?" rozkřičím se, "protože jsem vám chtěla oběma ublížit. Tobě a Samanthě. Nemohla jsem se dívat na to, jak jste spolu šťastní. Jenže pak, v určitým okamžiku už to nebyla pomsta, ale něco neuvěřitelně krásného, co nedokážu popsat. Položím si hlavu do dlaní a pláču. Pohladí mě po ruce: "Ale já miluju Samanthu." Utírám si oči a přikyvuju: "Já vím. Ty na mě nekřičíš za to, co jsem vám udělala?" "Můžeme snad za to oba, ne?" usměje se. "Tu noc bych za tebou stejně přišel, i kdybys to neudělala." Zvednu k němu hlavu. "Hrozně jsi se za ten rok změnila Sue. Vždycky jsi byla taková holčička, i když jsi jen o tři roky mladší než Sam. Ale když jsi letos přijela, nemohl jsem tě nejdříve vůbec poznat. Už od toho prvního dne jsi mě hrozně přitahovala a já ve skrytu duše záviděl Mikovi. Jsem hrozně rád, že jsem se s tebou miloval a nelituju toho, ale tělesná přitažlivost je pro vztah žalostně málo." Skloní se ke mně a lehce se dotkne svými rty těch mých. Je to tak jemný polibek, že ho skoro ani necítím.
A tak si balím věci. Po tom všem, co jsem provedla lidem, kteří mě milovali, už tady nemůžu zůstat. Hrozné na tom je to, že jsem se poprvé v životě opravdu zamilovala a došlo mi to až teď, po všech těch událostech. A nejhorší je, že je miluju oba. Mikea i Chestera.
Už je to pět let, co se toto stalo a já mám pocit, jakoby to proběhlo před chvílí. Z časopisů vím, že se Samantha vrátila k Chesterovi a narodila se jim holčička. Jsou zamilovaný pár. Mike se oženil s nějakou Annou a teď spolu čekají dítě. Jsou velmi šťastní. Já mám také dítě, ale vdaná nejsem. Dnes mu je pět let. Jmenuje se Charles Kenji. Chlapeček, který nikdy nebude znát jméno svého pravého otce, protože ani já ho nevím. Je to Chester nebo Mike???
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář