Je tomu už pár let, co se sedmiletému chlapci narodila sestra, která dostala jméno Laura. Život od malinka neměla jako v bavlnce.jak plynuli dny, týdny, měsíce a roky, tak se dívka měnila… její bratr pozoroval, jak se z dívky stává žena. Dívka zasvětila svůj život koním… Cheter její milovaný bratr jí řekl, že do parku chodí kluk, co má asi tři koně. Dívka sama bez sebe odpovšdšla, že by byla velmi ráda, kdyby šel s ní to domluvit.. a brácha neprotestoval, jen řekl : rád … s tebou až na konec světa sestřičko, přistoupil a políbil mě na tvář.
Je večer, a já vyrážím na obvyklou cestu městem… tmavé město černé tváře. Stála jsem na rohu „temné“ ulice a dokuřovala poslední cigaretu. Čus kotě, ozvalo se z druhé strany ulice… zpozorněla jsem. Někdo ke mně jde. Zahodím kousek cigarety, co mi zbyl, a odcházím směrem do parku, hlouběji do něj a on za mnou pořád jde… Zrychluji chůzi a nakonec se rozeběhnu.on stále za mnou… Moje síly v koncích a já zpomaluji a on mě dohnal. Chytl prudce za bundu, bránila jsem se co mi to šlo… nebylo mi to ale platné, měl větší sílu. Přes hlavu měl kapuci, aby mu nebylo vidět do obličeje… myslela jsem že mě zabije a že už nikdy neuvidím brášku… po chvíli jsem už neměla sílu, a nehybně jsme ležela na zemi, on na mě čekala jsem tedy jestli mě zabije…
Jak na mě ležel, cítila jsem i přes to všechno oblečení, jak mu bije srdce. Strach trval dále, on najednou povolil a pustil mě…chtěla jsem tedy vstát a utéct, jenže mi to nedalo, a strhla jsem mu kapuci a málem jsem dostaůa infarkt…!!! Co jsem neviděla… BRÁCHA!!!!!!! Co tu děláš zeptala jsem se ho… a neměl bych se spíš zeptat já?! Řekl hodně tvrdým a naštvaným hlasem Chester… vypařila jsem se utekla domů…
Brácha přišel domů asi kolem třetí ráno… vyběhl po schodech nahoru a hned ke mně do pokoje. Byla jsem zamčená a neotevřela jsem. Bála jsme se jak zareaguje na to, že jsme porušila slib a šla do zakázané ulice … !
Ráno už brácha seděl v kuchyni u stolu, a naproti němu Rob… jsem se bála co udělají… šla jsem si nalít čaj a sedla jsem si k Robovi… Brácha mě zavolal k sobě a já se zvedla a šla… s hlavou sklopenou … stoupl si a po chvíli čekání c mi řekne, nebo udělá … mě objal … rozbrečela jsem se a čekala že to bude horší..noc plná muk a depresí a různých nervů z toho, co přijde ráno… jsem v Chesterové náručí povolila a pomaly dopadla na zem…
Rob se zvedne ze židle a okamžitě mě oba dva zvednou… a naloží mě do auta a odvezou do nemocnice…od té doby co v kuchyni upadla, se nevzbudila.. říká Chester doktorům… ty hned Lauře udělají CT hlavy aby zjistili, co se stalo… Chester s Robem jsou venku na chodbě… odvážejí mě na pokoj …Chester rychle přiběhne ale doktor ho ke mně nepustí… jen řekne „ krvácení do mozku“ … více se nevyjádřil .. Rob jej chytl za ruku a řekl, „ čím to může být?“ musela někde spadnout a uhodit se do hlavy…
Chesterovi se vybavila ta noc, kdy Lauru svalil na zem, a bylo mu to jasné… Smutně koukal do země…Rob stále komunikoval s doktorem a pak přišel k Chesterovi… Chezz se zeptal, jestli má nějakou šanci na přežití… Rob sklonil hlavu a řekl ne… Chester se posadil a brečel… Robe já můžu za to, že Laura umře…
Jak to? No v parku, přeci jsem jí shodil na zem a ona spadla a uhodila se do hlavy… … šly se domů vyspat…
Ráno přišly vešly do pokoje a Laura byla vzhůru…věděla už že je to naposledy co se vzbudila… proto řekla Robovi, co k němu cítí a on já řekl totéř.. „škoda jen, že jsme si to neřekly dříve“ … Chester stál a koukal na mě se slzama v očích pokoušel se je zakrývat ale nedokázal to..odešel z pokoje a sedl si na křeslo v čekárně…
Ano mám pravdu Robe mám tě moc ráda budeš mi chybět, vzkaž prosím bráškovi, že ho moc miluji … obejmula jsem ho a se slazama v očích i opustila… Néé ozvalo se z pokoje … hned se tam řítí doktor se sestrou ale už nemůžou nic říct… jsem mrtvá… vstávám si z postele vidím ubrečené tváře obou chlapů … je mi po nich smutno …
Chester jen dodal…“ opustila nás, ale stále žije v našich srdcích…“