Ted už víš ,že tu nejsem ,ačkoliv mě slyšíš.Doufám ,že pochopíš ,co se pochopit nedá. Vážu se k tobě neviditelným poutem a odvracím se od tebe stejně rychle ,jako ,když se k tobě vracím. Toužím po tvé náklonosti ,které se mi nedostává. Zbyla nám jen víra ve vše nesrozumitelné. To ,co ve mně vidíš nejsem já ,ale jen člověk ,kterého si přeješ. Znám nazpamnět slova ,co nikdy nevyslovíš. Potají poslouchám tvé myšlenky ,které mě dohánějí k šílenství. Stvořil sis obraz sobě vlastní a ted toužíš po mé nepravé stránce. Nikdy nedokoážu vzepřít se ti natolik ,abych ti ukázala ,že nejem jen tvá nazpamnět upravená hypoteza. Ale ,že dýchám jiný vzduch a slyším jiná slova. Nedokáži se stotožnit s osobou ,kterou jsi kdysi znal. Kterou jsi ztratil ve svých představách a snech. Žádáš mě o pomoc ,ačkoliv ji nepotřebuješ. Chceš pít ,když nemáš žízen. Chceš po mně ,abych se vzadala sama sebe! Týráš mě myšlenkami na ústup ,na prohru ,která mě zastihla a zastínila mi výhled. Tma ,jenž se rozprostírá koem mé osoby je tvůj stín toužící po mém pádu. Ale to já nikdy nedovolím ,protože existuji jen ve tvých předstávách.
hezký
(kristyna, 2. 10. 2010 22:28)